(Ne)veřejné tabu

S Michalem Štinglem o traumatizující péči v pavilonu 27

Se zakladatelem webové stránky Neklid.net jsme hovořili o tom, co lidé zažívají při nedobrovolných hospitalizacích v psychiatrické nemocnici v Praze­-Bohnicích. Proč se pacientům v akutní krizi dostává nejmenší péče, k čemu směřuje psychiatrická reforma a z jakých důvodů klesá důvěra v psychiatrii?

V březnu letošního roku jste zpřístupnil web neklid.net, kde jste shromáždil výpovědi lidí se zkušeností s hospitalizací v pavilonu 27 Psychiatrické nemocnice Bohnice, jemuž se přezdívá Neklid. Bývalí klienti tu mimo jiné jako běžnou praxi popisují minimální komunikaci ze strany lékařů, nadměrné kurtování „za trest“, nepřiměřenou medikaci a jiné násilné či ponižující zacházení, které výrazně překračuje hranice interních předpisů. Co vás vedlo k založení stránky?

Slýchal jsem o nevybíravých praktikách v pa­vilonu 27. Mezi klienty a komunitou lidí s du­ševními problémy se o tom mluví již dlouho, ale vždy to až na výjimky zůstávalo v neveřejné rovině. Kdo tam byl, o tom většinou mluvit nechce, a ten, kdo to nezažil, o tom nic neví. V rámci Fokusu, kde pracuji, funguje projekt Studio 27, nazvaný právě podle nechvalně známého pavilonu. Někteří z lidí, kteří ho vedou, mají totiž s Neklidem osobní zkušenost. Ale ani oni se o tom moc bavit nechtěli. Pak jsem dělal …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky