Na pranýři

Falešné ideje, cizí krev Tonyho Judta

Kritika francouzských levicových intelektuálů, kteří po druhé světové válce nechvalně prosluli svou apologetikou Sovětského svazu, je i u nás dobře známou, byť nepříliš seriózní disciplínou. Důkladnou analýzu dané problematiky přináší kniha Falešné ideje, cizí krev britského historika Tonyho Judta.

Předtím, než se Tony Judt stal autorem oslavované syntézy Poválečná Evropa (2005, česky 2006), věnoval se dějinám francouzské levice. Kniha Falešné ideje, cizí krev, jejíž originální název zní uměřeněji Past Imperfect, vyšla v roce 1992 a do značné míry završuje jednu etapu Judtovy badatelské práce. Vypořádání se s velikány francouzského intelektuál­ního života, kteří byli mezi lety 1944 a 1956 souputníky komunistické strany a obhájci Sovětského svazu, totiž po pádu východního bloku už neznamenalo přispívat k boji proti komunistickému totalitarismu, ale vyhlásit nezpochybnitelný verdikt. Po roce 1989 už bylo jasné, že dějiny komunistickému hnutí za pravdu nedají.

 

Francouzské hříchy

Díky knižnímu rozhovoru Intelektuál ve dvacátém století (2012, česky 2013), který s Judtem vedl Timothy Snyder, nejsou ani českým čtenářům Judtovy životní konverze neznámé. Ta pro knihu Falešné ideje, cizí krev určující se týká autorova přechodu od (antikomunistického) marxismu k …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky