Ke špičce současné animované televizní tvorby patří mimo jiné i produkce studia Cartoon Network. Série Gumballův úžasný svět ukazuje, že ani dětské a rodinné sitcomy se nebojí odvážných formálních experimentů.
Americká kabelová stanice Cartoon Network si od konce devadesátých let drží image kanálu, jehož animovaná tvorba může vypadat lecjak, ale nikdy šablonovitě. Strategie, jež upřednostňuje bláznivost před jednotvárnou dokonalostí ozkoušených vzorů, umožnila stanici odlišit se od velkých konkurentů na poli televizní zábavy pro děti, především od společností Disney a Nickelodeon. Dokazuje to série Raketové holky (The Powerpuff Girls, 1998–2005) nebo současné hity Normálka (Regular Show, 2009–2017), Čas na dobrodružství (Adventure Time, 2010–2018) a Steven Universe (od roku 2013). Nicméně udělat z nespoutané potrhlosti animace základ, z něhož teprve vyrůstá epické dobrodružství – a nikoliv naopak, jak je to běžné –, se povedlo až seriálu Gumballův úžasný svět.
Rodinka animačních technik
Projekt animátora Bena Bocqueleta, který vznikl v britském studiu Cartoon Network a jehož hrdiny jsou členové rodiny Wattersonových, je založen na formální proměnlivosti až plazmatičnosti. Například malý Gumball získal bráchu tak, že oranžové rybce jménem Darwin narostly nohy. Jeho sestřička, nadýchaný růžový králíček, je génius. Otec je nejlínější zavalitý králíkovec na světě a celou rodinu živí přepracovaná máma. Jejich dobrodružství vychází z žánru sitcomů ze školního a rodinného prostředí, založených na interakci postav. V tomto případě je to ale hodně neobvyklá interakce, vzhledem k tomu, že Gumballova třídní učitelka je pravěká opice, která vypadá, jako by vznikla při prvních pokusech s CGI animací, a výchovný poradce zase dvojrozměrný hippie obláček v duhovém tričku, který si ujíždí na ezoterice a motivačních citátech… Zkrátka co postava, to jiný druh animace i odlišné vizuální ztvárnění (je tu kresba, počítačové 3D, plyšové loutky i lidská brada). Ustálená seriálová klišé se tak stávají předmětem prudkých a absurdních zvratů. Výchovná lekce „o tom, jak důležité je být sám sebou“ vede k sérii slapstickově neuvěřitelných momentů, jelikož je určena Gumballovu spolužáku Claytonovi, který má tělo z plastelíny, a tak se dokáže proměnit v kohokoli a cokoli. Celá epizoda příznačně končí soubojem se skutečným aligátorem v místní vodní nádrži.
Nezastavitelné proměny
Vizuál seriálu je paradoxně koherentní díky důsledné nekoherenci. Absence jednotného stylu umožňuje, abychom neustále očekávali neočekávatelné, ať už se daný díl týká problémů dospívání nebo nepřekonatelné obtížnosti drobných denních úkolů, třeba nákupu majonézy. Výtvarná bláznivost přitom ze seriálu nedělá pouhý formální experiment, naopak zprostředkovává jasnější vhled do postav, činí problémy uvěřitelnějšími, koncepty pochopitelnějšími a fikční svět poznatelnějším, jakkoli se běžný úkon mnohdy změní v metasebereflexivní oblouk. V jednom dílu tak Wattersonovi shánějí prostředky na vytvoření další animované epizody, a tedy i na prodloužení své existence. Jejich svět přitom pozbývá propracovanosti a postupně se odhalují hrubé obrysy původních náčrtků. Došly dokonce i peníze na chod počítačů, nezbývá tedy než se spokojit s čmáranicemi na odlepujících se kancelářských papírcích. Plazmatičnost animovaného světa dovoluje funkčně kombinovat příběh a metarovinu vyprávění do jediného prostupujícího se celku.
Jediné, co není v Gumballově úžasném světě dovoleno, je vydechnout si. Pokud chtějí hrdinové strávit odpoledne zevlením na gauči před televizí, mohou si být jisti, že je vyruší permanentně probíhající apokalypsa světa, který musí být v neustálém pohybu. Bocqueletovi se s týmem scenáristů a animátorů podařilo vytvořit fikční svět, který se rozrůstá s každou další podobu animované formy. Takový formát přímo vybízí k přizvání hostujících tvůrců: surrealisticky a hororově laděnou epizodu vytvořili autoři loutkové série Don’t Hug Me, I’m Scared (Neobjímej mě, mám strach, 2011–2016) Becky Sloanová a Joseph Pelling a nepříjemně bublající pastelovou vizí přispěl animátor Julian Glander, experimentující s počítačovou grafikou.
Gumballův úžasný svět rozšiřuje kreativní možnosti televizní animace – plazmatičnost zdárně vytlačuje konvenční podoby animovaných seriálů, které se mnohdy podobají „ilustrovanému rádiu“, v němž je obraz pouhým doplňkem dialogů.
Autorka je filmová publicistka.
Gumballův úžasný svět (The Amazing World of Gumball). Cartoon Network Studios Europe, Velká Británie, USA, 2011–2018. Vytvořil Ben Bocquelet.