Bomba bouchne jen jednou

Kniha o politických aspektech hudebních subkultur

Hudební subkultury se v České republice poslední dekádu těší nejen zájmu čtenářů obrázkových slabikářů typu Kmeny, ale také akademických badatelů. Poslední příspěvek ke zkoumání subkultur, kniha Mikrofon je naše bomba editorů Jana Charváta a Boba Kuříka, se věnuje jejich politickým souvislostem.

Přes insidersky metaforický název, citující nápis ze zaniklého rožnovského klubu Vrah, svým obsahem kniha Mikrofon je naše bomba dokládá, že se na badatelském poli takzvaných hudebních subkultur mládeže udál v Česku zásadní posun. Subkultury se staly sebevědomě zkoumaným a (v rámci zdejších možností) respektovaným vědeckým tématem. Za necelé desetiletí od průkopnické Revolty stylem socioložky Marty Kolářové (2011, s kolektivem autorů) se znatelně rozšířilo spektrum přístupů tuzemské analýzy hudebních subkultur. Na primárně historickou perspektivu se zaměřil sborník Kultura svépomocí (2016) či monografie Násilím proti „novému biedermeieru“ (2017). Doslova bujela klipovitá, popová dokumentárnost Kmenů, prodávajících revoltu kulturních menšin na několik způsobů (knižní řada, ­seriál, inscenace, výstava). A v sociologických, lingvistických, politologických, etnologických či historických časopisech se objevila řada textů zabývajících se tématem subkultur perspektivami …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky