Horory slovenského spisovatele Jozefa Kariky mají úspěch i v sousedních zemích, a očekávaná filmová adaptace románu Trhlina proto vstoupila také do české kinodistribuce. Stále je to horor, ale z úplně jiných důvodů, než by si tvůrci přáli.
Původní žánrová literatura má na Slovensku lepší zvuk než u nás. Vedle spisovatele detektivních bestsellerů Dominika Dána nebo autora populárních historických fantasy Juraje Červenáka se výrazně prosadil Jozef Karika, který ve své tvorbě souběžně rozvíjí kriminálně-thrillerovou a hororovou linii. Povedlo se mu zanést do hororové mapy Slovensko s jeho lokálními problémy, jako je vytěsňování minulosti i nejistá perspektiva současných mladých lidí, kteří často živoří v zatuchlém postmečiarismu. Jeho „horory periferie“ se odehrávají v zapadlých koutech země, často na místech, která v pravidelných cyklech pohlcují lidi, a Karika v nich přesvědčivě zpřítomňuje fobie i ztracenost středoevropského regionu poznamenaného režimy, které běžně nechaly zmizet člověka beze stopy.
Zároveň ale žánr přiblížil mainstreamu. Jeho třetí horor Trhlina (2016, česky 2017) dokonce pronikl do nominací na nejmedializovanější slovenskou literární cenu Anasoft litera. Karika pracuje se známými hororovými subžánry, aniž by se zastavil u parafráze kanonických textů nebo mechanické nápodoby žánrových postupů. V Trhlině se vrací k hororovému subžánru found footage, který zaznamenal hlavní rozmach v amerických filmových hororech z přelomu tisíciletí, ale jeho kořeny sahají až k paravědeckým povídkám H. P. Lovecrafta.
Tribečské halušky
Hlavní hrdina Trhliny je labilní outsider, neúspěšný blogger a nezaměstnaný vysokoškolský absolvent Igor, který si přivydělává vyklízením zchátralé psychiatrické kliniky. Během ubíjející směny narazí na dokumentaci nevysvětlitelných zmizení v pohoří Tribeč a v honbě za jeho tajemstvím, jehož rozkrytím by konečně zvýšil čtenost svého blogu, kolem sebe soustředí nesourodou skupinu amatérských záhadologů. Karika v Trhlině zobrazuje nenápadný slovenský masiv jako zlověstný prostor, kde se hrdinové podle svých slov vůbec necítí jako na Slovensku. Průzkum tamních lesů pak vyvolává největší tíseň tím, že systematicky vyvrací vžitý stereotyp o blízké a bezpečné zemi, a tedy i ustálené představy o naší identitě.
Režisér thrillerů a kriminálek Peter Bebjak si pro filmovou adaptaci Karikova románu bohužel zvolil tu nejrutinnější možnou cestu, čímž slovenský horor spolehlivě poslal zpět na periferii. Film je rozháraný a těžkopádný, bez sjednocujícího výrazu nebo invence, která by zohlednila lokální specifičnosti předlohy. Možná je rozklíženost filmové Trhliny dána částečně tím, že projekt byl původně vyvíjen jako televizní minisérie, to ale neomlouvá slepé podlehnutí tvůrců fenoménu Karika. Funkční postupy, jako je například zvýznamňování rozevírajících se trhlin v prostoru a času nebo prolnutí různých realit pomocí stavu náhlého déjà vu, které postavy zakoušejí, jsou vzápětí opuštěny ve prospěch co nejpolopatičtějšího převedení konkrétních scén i celých pasáží románu.
A to navzdory tomu, že románová Trhlina je horor s komplikovanou strukturou a značně nespolehlivým vypravěčem. Igor stále intenzivněji propadá posedlosti Tribečem a při svém pátrání se opírá o množství protichůdných informačních zdrojů – nalezené dokumenty a lékařské zprávy, kvazivědecké teorie, svědecké výpovědi, internetové blogy i náhodně vstřebané informace. Ohrožení tu nedostává žádné hmatatelné tvary nebo definici. Pomalu gradující napětí bez prvoplánových šoků je ale ve filmu nahrazeno úmorně rozvláčným tempem. Nejhrozivější je ovšem fetiš autorského alter ega zhmotněného do samostatné dějové linie o znuděném spisovateli hororů, který je nucen vyslechnout celý příběh. Pasáže, které mají dát celému vyprávění pevný rámec, tak vyznívají jako nezamýšlená parodie.
Na Netflix dobrý
Filmová Trhlina je pokus o stylovou a tematickou reminiscenci starších hororů, jako byla Záhada Blair Witch (The Blair Witch Project, 1999) nebo Vražedná terapie (Session 9, 2001). Výsledek ale působí jako rozpadající se nedodělek, jenž se podobá druhému sledu filmových hororů, které v celých balících podstrkují žánrovým nadšencům v kolonce „mohlo by se vám také líbit“ videotéky typu Netflix, kde se obskurní horory regionálních produkcí dají přehazovat vidlemi. Spojují je na místní poměry slušné rozpočty, které ovšem tvůrci zpravidla umoří v generickém vizuálu; v případě Trhliny to jsou třeba rádoby spektakulární záběry z dronů na vlnící se tribečské lesy. Snaha co nejvíce se přiblížit nejlépe americkému mainstreamu pak vede pouze k rezignaci na promýšlení vlastních nápadů.
Karikovy nejlepší horory Strach (2014, česky 2016) a právě Trhlina byly ale paradoxně nadějným přiblížením modernímu hororu s ambicí obstát nejen ve slovenském kontextu. Jejich hrdinové zvolna propadající šílenství připomínají například postavy z existenciálně laděných povídek Lairda Barrona, který momentálně patří k nejvýraznějším představitelům literárního hororu. Filmová adaptace ovšem na rozdíl od předlohy nedůstojně ulpívá v provinčnosti a upachtěném neumětelství.
Autorka je filmová publicistka.
Trhlina. SR, 2019, 111 minut. Režie Peter Bebjak, scénář Tomáš Bombík, kamera Martin Rau, střih Marek Kráľovský, hudba Juraj Dobrakov, hrají Dávid Hartl, Mary Bartalos, Matej Marušín, Tomáš Maštalír ad. Premiéra v ČR 9. 5. 2019.