Frankenstein a uprchlíci

Román o dvě stě let staré klimatické katastrofě

Že by pole s dozrávajícím obilím sežehl mráz, je pro nás těžko představitelné. Globální změna klimatu to ovšem může změnit. Poslední evropský hladomor, který byl zapříčiněn výbuchem sopky Tambora, nám otvírá nový pohled na kontext známého románu Mary Shelleyové, ale také ukazuje, co nás dost možná čeká, pokud nezačneme jednat.

Hluboko v naší kulturní paměti leží – takřka zapomenutý – bezútěšný obraz léta před dvěma sty lety, kdy slunce nevysvitlo, mráz spálil na polích obilí a naši předci, ať už v Evropě, Severní Americe nebo Asii, zůstali bez chleba, rýže a dalších základních potravin, na nichž záviselo jejich přežití. Buď zemřeli hladem či horečkou, nebo se stali uprchlíky. O utrpení těchto lidí se mnoho záznamů nedochovalo. O roce 1816 se přitom po celé generace vyprávělo jako o „roku bez léta“, roku, kdy došlo k nejchladnějšímu, nejdeštivějšímu a nejpodivnějšímu létu posledního tisíciletí. Pokud se s románem Frankenstein neboli moderní Prométheus (1818, česky 1966) setkáme ve škole, obvykle ho doprovází nějaká verze literární mytologie. Mary Godwinová (později Shelleyová), která právě opustila manžela, se s milencem, básníkem Percym Shelleym, připojuje k lordu Byronovi na břehu Ženevského jezera, aby společně prožili léto plné lásky, vyjížděk na lodičkách a pikniků. Ale příšerné …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky