Ideologie výzkumu

S Joan Ockman o kariérismu v architektonickém bádání

Rozhovor s historičkou architektury, kritičkou a pedagožkou Joan Ockman jsme vedli u příležitosti její přednášky na brněnské Fakultě architektury VUT. Mluvili jsme zejména o současném oborovém posunu od historie a teorie k výzkumu a kurátorství a o negativech, která to přináší.

Svou přednášku jste zakončila výzvou, abychom vždy reflektovali, jaký druh výzkumu vlastně provádíme a za jakým účelem. Někdo si to možná vyloží jako plédování za aplikovaný výzkum. Máme ale pocit, že o to vám nešlo, protože jste zároveň kritizovala „kapitalistickou logiku“ současného výzkumu.

Ano, máte pravdu, nejde mi o ­aplikovaný, pragmaticky orientovaný výzkum. Myslím si ale, že každý výzkum by měl mít konkrétní důvod a měl by obsahovat kritickou sebe­­reflexi. Uvažujeme­-li o výzkumu a jeho použitelnosti za účelem získávání dotací, profesury nebo stoupání po kariérním žebříčku, dostáváme se do situace, kdy bychom si měli klást otázku, co je smyslem takového výzkumu, v čem tkví jeho hodnota a komu slouží, jaké moci.

 

Jde tedy o podmínky, za nichž by výzkum mohl být nezávislý…

Vždycky jsou tu něčí zájmy. Například Rem Koolhaas je agent­-provokatér. To je součást jeho působení, a je to velmi chytré, ale také je v tom …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky