Skřeti, slimáci, vodní duchové

Mytologie míst u The Fall, Pulp a Aphexe Twina

Témata spojená s hledáním kolektivní paměti a zaostřením na krajinu jakožto tradiční životní prostor vedou mnohé současné hudebníky k zájmu o folklor. Nejedná se však pouze o posedlost venkovem a starými zvyklostmi. Hudebníkům, jako jsou Mark E. Smith nebo Jarvis Cocker, se už dávno podařilo prolnout své skladby s městskými legendami.

Cornwall – poloostrov na jihozápadním cípu Anglie a domov Cornwallanů, jednoho z šesti tradičních keltských kmenů – je nejchudší hrabství celé země. Přesto tamní rybáři nechávají část svého úlovku na pobřeží. Je to úplatek pro Buccu, vodního ducha, který na sebe podle staré legendy bere podobu skřeta s chaluhami místo vlasů a úhořími šupinami místo kůže. Vítr roznáší jeho hlas po kraji, a jakmile ho zaslechnete, víte, že se ­blíží mořská bouře. Z Cornwallu ovšem pocházejí i jiné mytologické příběhy. Po poloostrově v půli cesty mezi Bretaní a Irskem se procházejí obři, tyčí se tu menhiry, okřídlení skřítci maskovaní hromadou starých hadrů lákají děti do jeskyní, anebo je varují před ostružinovými keři, do kterých se vymočil sám ďábel… Zkrátka, Cornwall potvrzuje, že čím odlehlejší daná oblast je, tím divočeji v ní bují mytologické zkazky a povídačky. A v tomto případě k izolaci kromě geografické polohy navíc přispívá i poněkud komický separatismus: když chtěli …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky