Teror iracionality

Varovná proměna indické politické kultury

Do indického parlamentu jako poslanci pronikají i představitelé radikálního náboženského fanatismu. Nejde přitom jen o náhodný exces, nýbrž o důsledek proměny společenských nálad. Co bude následovat?

Když se před dvěma lety stal hlavním ministrem Uttarpradéše ultrakonzervativní náboženský hodnostář Jógí Áditjanáth, indičtí političtí komentátoři byli v šoku. Ještě větší překvapení jim však připravily letošní volby do Sněmovny lidu: v bhópálském obvodu suverénně zvítězila samozvaná sádhví Pragjá Singh Thákur – hlavní obžalovaná v kauze bombových útoků ve městě Málégáon, při nichž 29. září 2008 zahynulo šest lidí a několik desítek jich bylo zraněno.

To, že v indických volbách kandidují lokální mafiáni s kriminální minulostí, je celkem běžná praxe – podle indického Sdružení pro demokratické reformy (ADR) čelí zhruba pětina letošních kandidátů obžalobám ze závažných trestných činů. Dosud se však zřejmě nestalo, že by se voleb účastnil hlavní podezřelý z teroristického útoku, který je propuštěn z vazby na kauci. Kdo čekal, že nominace hinduistické extremistky vyvolá v Bhópálu morální paniku, byl brzy vyveden omylu. Většina voličů svěřila svůj hlas Indické lidové straně (BJP) bez ohledu na kandidátku. A některým příběh silné zbožné ženy bojující proti státní mašinerii v údajně vykonstruovaném procesu může dokonce imponovat. Poučení z tohoto vývoje je zřejmé: vládní strana se během svého prvního volebního období otrkala natolik, že si nyní dovolí znovu hlásat hinduistický kulturní majoritarianismus a nacionalismus a profilovat se jako ryze konzervativní strana s přiznanými vazbami na polovojenský Národní svaz dobrovolníků (RSS).

 

Zločiny a pověry

Není náhodou, že Pragjá Thákur kandidovala právě v Bhópálu. Hlavní město Madhjapradéše je známé svou synkretickou kulturou a kongresový protikandidát Digvidžaj Singh se nikdy nerozpakoval hinduistické nacionalisty otevřeně kritizovat. Nasazení radikální mnišky bylo tedy zřetelným pokusem otestovat, jak silný je zde militantní hinduismus. Ještě jasnější je zpráva, kterou vládnoucí strana nominací Pragji Thákur vyslala k veřejnosti: hinduistický terorismus neexistuje, je to jen konspirační teorie pseudosekularistů. A v podtextu můžeme číst možná ještě znepokojivější vzkaz: pokud obstojí ve volbách, nemusí se členové BJP bát trestu ani za nejzávažnější přestupky.

Nejvíce šokující na celé věci však není to, že si Indové zvolili do parlamentu člověka obžalovaného z hrdelního zločinu. Indické zákony ostatně umožňují účastnit se volební soutěže každému, kdo není odsouzen. Mnohem děsivější jsou hodnoty, které Pragjá Thákur zastává. Její nástup může znamenat nejen legitimizaci terorismu, je­-li veden tou „správnou“ stranou, ale také odklon od rozumu k emocím a od faktů k víře. Poslankyně už se nechala slyšet, že náčelník protiteroristické jednotky Hémant Karkaré, který odhalil její úlohu při výbuchu v Málégáonu, zemřel proto, že jej proklela. Což je prohlášení bizarní hned v několika ohledech – Karkaré totiž zahynul při teroristických útocích v Bombaji 26. listopadu 2008, a Pragjá tak vlastně nepřímo pochválila činnost pákistánské islamistické organizace Laškar­-e­-Tajba. Druhý mediální rozruch Pragjá Thákur vyvolala, když prohlásila, že až vyhraje volby, zpopularizuje užívání kravské moči coby léku na všechny neduhy. Právě tato tělesná tekutina jí totiž údajně pomohla vyléčit se ve vězení z rakoviny prsu. Bylo by to k smíchu, kdyby se podobné názory pomalu nestávaly mainstreamem. V posledních letech to skoro vypadá, jako by největším přínosem indické medicíny byla paňčagavja, tedy směs kravského mléka, jogurtu, másla, moči a hnoje. Vylepšené hnojivo dnes překračuje hranice ekologického zemědělství a predátorské časopisy překypují studiemi o tom, jak dokáže léčit rakovinu nebo artritidu či zmírňovat příznaky AIDS.

Teprve když Pragjá prohlásila, že Gándhího vrah Náthurám Gódsé byl vlastenec, ohradilo se proti ní i ústřední vedení strany včetně premiéra Naréndry Módího. I tato přestřelka však ukazuje, kam se posouvá indická veřejná diskuse. Ačkoli byl Mahátma Gándhí rozporuplnou postavou, která si kromě obdivu zaslouží i pořádnou porci kritiky, v posledních letech se stalo novou normou hanit jeho odkaz a naopak relativizovat vinu jeho vraha.

 

Vítězství dharmy

Když na loňském festivalu dokumentárních filmů IDFA v Amsterdamu získal hlavní cenu indický snímek Vivék (v angličtině uvedený jako Reason), působilo to jako překvapivé rozhodnutí. Více než čtyřhodinové pásmo o prorůstání náboženského fanatismu, tmářství a hinduistického nacionalismu není lehce stravitelným soustem, přestože je rozděleno do osmi částí. Nyní se ukazuje, že maráthský režisér Ánand Patvardhan natočil bez nadsázky vizionářský dokument. Zatímco před pěti lety se BJP vezla na vlně protikorupčního a rozvojového étosu, v roce 2019 voliči opět dostali starou dobrou stranu pro bigotní maloměšťáky – a navíc silnější než kdykoli předtím.

„Moje vítězství je vítězstvím dharmy,“ nechala se po vyhlášení výsledků slyšet Pragjá Thákur. Sama tím asi nejlépe shrnula, čeho se jí právě podařilo dosáhnout. V zemi, z níž chtěl Džaváharlál Néhrú před sedmdesáti lety vybudovat moderní stát oddaný vědeckému poznání a racionálnímu přístupu ke světu, se dnes šíří pověry, navíc často vydávané za kulturní specifikum či starobylou náboženskou tradici. Drtivé vítězství BJP navíc naznačuje, že se Indie ideologicky posouvá směrem k etnické demokracii izraelského střihu. Ačkoli formálně zůstává sekulárním státem, náboženské menšiny se pozvolna dostávají mimo oblast veřejného života. Silný mandát pro premiéra Naréndru Módího také znamená větší personalizaci moci a další krok k neliberální demokracii. Na umetené cestičce k hinduistickému majoritarianismu vlastně leží už jen jeden kamínek – a tím je právě Pragjá Thákur. Pokud bude novopečená poslankyně v soudním procesu skutečně shledána vinnou, může to vrhnout stín na mezinárodní reputaci celé indické vlády a zvlášť na jí proklamovaný boj s terorismem. Spíše ale čekejme, že se zákonodárkyně k soudu jen tak nedostaví a bude se doma zotavovat z nějaké nemoci – patrně za pomoci kravské moči či jiného zázračného lektvaru.

Autor je indolog.