Homo pyknolepticus

Příchod doby polární nehybnosti

Jedním z hlavních témat polského spisovatele a esejisty Marka Bieńczyka (rozhovor najdete na straně 6) je idea průzračnosti, kterou popisuje i v následující studii. Inspirován dílem francouzského filosofa a kulturologa Paula Virilia v ní spojuje takzvanou pyknoleptickou zkušenost s fenoménem rychlosti a spěchu.

Odkud se vzala ta rychlost v pracích Paula Virilia, jejíž všudypřítomnost nedovedu popsat jinak než vousatým literárněkritickým způsobem jako posedlost, téma či komplex, pokud bych Virilia četl tak, jak by Gaston Bachelard nebo jiný kritik zaměřený na tematiku četl básníka či interpretoval umělce? Paul Morand, autor románu L’Homme pressé (Uspěchaný muž, 1932), napsal: „Mám dojem, že prožívám pád jako ve snu; při narození jsem spadl ze střechy, před sebou vidím míhající se patra a děsivě se přibližující přízemí. Myslím, že rychlost je moderní forma gravitace, a vím, že podléhám skutečné vůli vesmíru.“

 

Válečné dítě

Virilio se narodil do rychlosti, upadl do rychlosti, do oné „vůle vesmíru“, během války. Je, jak opakovaně zdůrazňuje, opravdovým war baby, dítětem války, jejím deseti­-, jedenácti­-, dvanáctiletým svědkem a zároveň její pamětí. Během Viriliova válečného angažmá ovšem kromě obvyklého zakoušení různých událostí nastalo …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky