Moje matka

Imaginativní próza antigujské spisovatelky Jamaiky Kincaid zobrazuje vztah matky a dcery. Rezignuje však na klasický rozvoj děje, realita se mísí s fantazií, vyprávění kypí barvami, je plné nepředvídatelných změn a charakterizuje ho přeludná, tropická atmosféra.

Přála jsem si, aby matka umřela. To jí ale způsobilo takovou bolest, že jsem hned zalitovala a vyplakala tolik slz, až promáčely zem pode mnou. Přistoupila jsem k ní a prosila, ať mi odpustí, a prosila jsem tak horlivě, že se slitovala, zlíbala mi tvář a mou hlavu položila na svá prsa. Objala mě a hlavu mi k sobě tiskla pořád víc a víc, až jsem se zadusila. Bez dechu a bez života jsem jí po celou věčnost ležela na hrudi, až mě jednoho dne kdovíproč setřásla a postavila pod strom a já začala zas dýchat. Střelila jsem po ní pohledem a pomyslela si: „Tak.“ Vmžiku mi narostla má vlastní prsa, zprvu jen malé kopečky. Zůstalo mezi nimi měkké místečko, kam jsem si mohla položit hlavu, kdybych snad chtěla. Mezi matkou a mnou byly mé staré slzy a já je obestavěla kameny tak, že vzniklo jezírko. Voda v něm byla hustá a černá a jedovatá a žili v ní jen neurčití bezobratlovci. Pozorně jsme s matkou jedna na druhou dohlížely a navzájem se neustále zahrnovaly láskyplnými slovy a skutky.

 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky