V mrtvém lese

Jiný brouk, stejná kalamita

V souvislosti se suchem, které dnes postihuje zvláště jehličnaté lesy, se u nás mluví o kůrovcové kalamitě. Před sto lety lesníci řešili obdobnou situaci, jen na vině nebyl kůrovec, ale bekyně mniška. Už tehdy přitom bylo jasné, že skutečným důvodem zkázy je špatné hospodaření zaměřené na rychlý zisk.

„To je mniška, neviditelná zkáza a plíživá smrt našich lesů,“ psaly před sto lety pražské Národní listy. Tehdy totiž začala decimovat středoevropské lesy kalamita bekyně mnišky (lymantria monacha). Housenky této můry škodily v tuzemských lesních porostech výrazněji od poloviny 19. století a napadaly především tehdy masově vysazované smrkové a v menší míře i borové monokultury. Za první světové války a krátce po ní nastala suchá léta a v důsledku válečného nedostatku pracovních sil byla navíc údržba hospodářských lesů zanedbávána. To byly ideální podmínky pro lesní škůdce, zvláště pro mnišku, jejíž jedna housenka je schopná sežrat až tisíc smrkových jehlic. A zatímco borovice může přežít ztrátu devadesáti procent jehličí, smrk hyne už při ztrátě kolem sedmdesáti procent.

 

Monokulturní apokalypsa

Řádění mnišky prezentovala tehdejší média velmi dramaticky, téměř jako apokalypsu. Například Leitmerizter Zeitung (Litoměřické noviny) referovaly již v létě 1908 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky