Doba alegorií je pryč

Výběr ze Šalamovových zápisníků z let 1954 až 1979 odráží v krátkých sentencích dobu stalinského teroru, nesvobodu a zážitky z lágru, ale také podstatu autorových povídek i literatury obecně nebo ochrannou funkci poezie.

Zrcadla neuchovávají vzpomínky. Co vůbec viděla?

 

Skutečný umělec není pánem svých hrdinů. Pokud je stvořil živé, budou si žít tak, jak chtějí sami, a ne tak, jak by snad chtěl umělec.

 

Když se vrátil, pochopil, že rukavice a boty si musí kupovat o číslo větší, zatímco čepici o číslo menší.

 

Néhrú napsal dějiny Indie ve vězení.

Černyševskij napsal Co dělat? ve vězení.

Henry se stal spisovatelem ve vězení. Dostojevskij napsal Zápisky… ve vězení.

Jenom v sovětských věznicích nikdo žádné umělecké, žádné literární dílo nenapsal.

 

Fyzická práce není hrdost ani sláva, nýbrž lidské prokletí.

Nikde člověku nevštěpují nenávist k fyzické práci tak jako v pracovním táboře. Nadřízení moc dobře vědí, co znamená, když provinilým podřízeným říkají: „Půjdeš do výkopu.“

 

Kolyma mě naučila chápat, čím jsou pro člověka verše.

 

Básník musí být trochu hluchý, aby lépe zachytil opakující se zvuky, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky