Puč proti lidskosti

Svědectví z mučíren Pinochetovy diktatury

Na rozdíl od gulagů nebo nacistických koncentračních táborů se detenční zařízení a mučírny chilské diktatury do obecného povědomí ve světě nedostaly. Totéž platí pro písemná svědectví přeživších. O následující text jsme proto požádali odbornici z jedné z chilských univerzit.

Podle filosofky Hannah Arendtové usilují totalitární režimy o „totální nadvládu“ nad občany, což v sobě zahrnuje i anihilaci jednotlivců či lidských společenství. Prostor zřízený k realizaci takových genocid dostal název „koncentrační tábor“. Lidé jsou v něm zbavováni všeho, co z nich činí občany, morální bytosti a nakonec i lidské jedince. Giorgio Agamben píše, že koncentrační tábory představují ve struktuře totalitárních států „místa moderní biopolitiky par excellence“, jelikož se v nich moc nad lidskými těly uplatňuje až na samotnou mez.

Stejně jako další země jižního cípu Latinské Ameriky bylo Chile ve druhé polovině 20. století vystaveno dlouhé zkušenosti totalitární diktatury. Jedenáctého září 1973 svrhl puč pod vedením ozbrojených sil socialistickou vládu Salvadora Allendeho. Na mezinárodním poli měla tato událost velkou symbolickou váhu, neboť šlo o rozhodující porážku lidového hnutí, které demokratickou cestou uchopilo vládní moc; …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky