Krajně pravicové násilí v Evropě sílí. Zatímco němečtí neonacisté plánovali puč v Berlíně, italským neofašistům byly zabaveny rakety vzduch-vzduch. Vrcholem všech pokusů o teror a státní převraty se stala politicky motivovaná vražda vysoce postaveného kasselského státního úředníka Waltera Lübckeho (CDU).
Prvního října 2018 byla v Německu zatčena osmičlenná skupina mužů ve věku jednadvaceti až jednatřiceti let. Tato neonacistická skupina, která si říkala Revolution Chemnitz, měla podle policejního zjištění v plánu provést puč v Berlíně. Pro svou taktiku si zvolili útok pod falešnou vlajkou, následné nepokoje hodlali svést na levicové politické strany (v očích teroristů spolčených s imigranty) a po svržení „diktatury lžimédií“ v čele s Angelou Merkelovou pak převzít politickou moc v Německu.
Nová dynamika ultrapravice
Zakladatelem a vůdčí postavou organizace se stal tehdy třicetiletý elektrikář Christian K., který rekrutoval ostatní členy z lokální chuligánské a naziskinheadské scény. Jeden z členů se pohyboval v prostředí chuligánských gangů spojených s fotbalovými kluby Dynamo Dresden a Hansa Rostock, další měl mít kontakty na politické strany Der III. Weg (Třetí cesta) a Pro Chemnitz. Sám Christian K. byl v minulosti členem ultrapravicové násilnické organizace Sturm 34, která byla v roce 2007 saským ministrem vnitra zakázána. Saská poslankyně za Die Linke Kerstin Köditzová označila tuto organizaci za ozbrojenou pěst Národnědemokratické strany Německa (NPD).
Za zmínku jistě stojí okolnost, že Christian K. považoval teroristy z Nacionálně socialistického podzemí (NSU) za děti z mateřské školky, co si troufly leda na prodavače kebabu. Že takové uskupení vyrostlo právě v Saské Kamenici, podle Süddeutsche Zeitung není náhoda, neboť zde kromě silného podhoubí ultrapravicové scény bují také národněkonzervativní křídlo Alternativy pro Německo (AfD). Ostatně právě Saská Kamenice se stala centrem jak NSU, tak také nedávných ultrapravicových protestů proti migraci. Prezident Spolkového úřadu pro ochranu ústavy Thomas Haldenwang hovoří nejen v těchto souvislostech o nové dynamice krajní pravice, která se stále lépe vzájemně propojuje.
Jak přesně měl být převrat proveden, není policii dosud známo. Jisté je jen to, že k útoku, který se měl uskutečnit na den německé jednoty 3. října 2018, se teroristé snažili opatřit si zbraně. Christian K., který vyvíjel program, vyzval v chatové diskusi všechny členy, aby skupinu opustili, pokud se necítí připraveni. Nikdo ovšem neodešel.
Zatímco němečtí neonacisté dokázali po zbraních pouze toužit, jejich italským kolegům byly při nedávném zátahu proti krajní pravici na severu Itálie zabaveny rakety vzduch-vzduch. Kromě raket se našly také pistole, bajonety a automatické útočné pušky. Vůdce skupiny, padesátiletý Fabio del Bergiolo, se rakety pokoušel prodat za 479 tisíc eur státnímu úředníkovi nejmenované země. Rakety přitom pocházejí z katarské armády, která je před pětadvaceti lety prodala jednomu ze spřátelených států. Zátah italské protiteroristické policie je důsledkem spolupráce italských a ukrajinských tajných služeb zaměřené na vyšetřování pětadvaceti Italů, kteří bojovali na Donbasu. Mezi ně patří právě Bergiolova skupina. Sám Bergioli je bývalý důstojník a aktivista neofašistické strany Forza Nuova, za kterou neúspěšně kandidoval do senátu. Dalšími ze zatčených členů skupiny jsou dvaačtyřicetiletý Švýcar Alessandro Monti a jednapadesátiletý Ital Fabio Bernardi. Tito muži přitom bojovali na obou znepřátelených stranách východoukrajinského konfliktu. Podle italského právního řádu se tak jedná o souběh několika trestných činů souvisejících s terorismem.
Politická vražda
Vrcholem ultrapravicového násilí za poslední dobu se stala politicky motivovaná vražda vysokého státního úředníka hesenského obvodu Kassel Waltera Lübckeho (CDU). Dlouholetý aktivní neonacista Stephan Ernst ho střelil do hlavy přímo před jeho domem a Lübcke několik hodin poté zemřel v nemocnici. Ernst byl v minulosti několikrát trestán za násilné činy, poprvé roce 1993, když zaútočil trubkovou bombou na azylový dům v Hesensku, poté za zranění přistěhovalce ve vazbě a naposledy za útok na odborářskou demonstraci v Dortmundu v roce 2009.
Motivací, ke které se Ernst přiznal, byly Lübckeho otevřené prouprchlické postoje. Přestože za ně byl Lübcke neustále bombardován výhrůžkami smrtí, policie neměla dostatek kapacity se problémy zabývat. Ideově motivovaná vražda politika je tak německými médii i politickou scénou vnímána jako první takový čin svého druhu od takzvaného německého podzimu roku 1977, který vyvrcholil vraždou podnikatele Hannse Martina Schleyera Frakcí Rudé armády, a v kontextu ultrapravicové scény vůbec prvním podobným skutkem od konce druhé světové války.
Lübckeho kauza však souvisí s jiným varovným zjištěním německých úřadů. Další z neonacistických teroristických skupin, která si říkala Nordkreuz, disponovala seznamem zhruba dvaceti pěti tisíc německých politiků, kteří měli být pro svou podporu imigrantů fyzicky zlikvidováni. Teroristé dokonce objednali dvě stě vaků na mrtvoly s látkou podporující tělesný rozklad. Skupina Nordkreuz je přitom spolu s dalšími buňkami součástí prepperské organizace Hannibalova síť, která se připravovala na Den X, kdy měla vyvrcholit společenská krize způsobená promigrační politikou. Preppeři za ideovou inspirací chodili k rakouskému konspiračnímu teoretikovi ekonomické apokalypsy Walteru K. Eichelburgovi, v jehož vizi světa ovládaného židovskou bankokracií mělo brzy dojít ke krachu eura. Hannibalova síť v souvislosti s předpokladem nastávajícího kolapsu očekávala muslimskou vzpouru, na kterou chtěla odpovědět terorem takzvané reconquisty.
Všechny nedávné události potvrzují, že v současné Evropě dochází k aktivizaci krajně pravicových teroristických buněk. Vzhledem k závažnosti zjištění o plánech zmíněných skupin je načase přestat ultrapravicové násilí považovat za okrajovou záležitost.
Autor je publicista.