Tahle Praha není pro chudý

Pohled do dějin moderní pražské chudiny

Dvě aktuálně probíhající výstavy v Muzeu hlavního města Prahy se věnují v různých časových rámcích a z různých hledisek tématu chudoby. Při jejich vzájemné komparaci se střetávají progresivní a konzervativní způsob instalace. Tradičnější přístup vychází ze srovnání lépe, neboť upozaďuje autora ve prospěch tématu.

Ačkoli jsou výstavy Chudá Praha: Lidé – místa – instituce (1781–1948) a Dýmová hora koncepčně i způsobem, jak své téma pojímají, veskrze odlišné, má smysl je chápat jako dvě strany jedné mince pod společnou střechou Muzea hlavního města Prahy. Zatímco na první se setkáme s historickými podobami chudoby v Praze, druhá, autorská výstava umělce, který si říká Epos 257, se koncentruje na její současné formy a činí tak hlavně na příkladu jednoho známého místa na pražském Třebešíně, které si od svých obyvatel vysloužilo přezdívku Dýmová hora. Tematická spřízněnost obou výstav společně s faktem, že je od sebe odděluje jen stěna muzea, přímo vybízí k jejich vzájemné komparaci a zejména ke srovnání dvou odlišných přístupů k tématu.

 

Moderní proměna chudoby

Dýmová hora je zaměřena na konkrétní lokalitu, zatímco Chudá Praha rozebírá téma chudoby komplexněji, a tvoří tedy svého druhu „archeologickou sondu“ do dějin chudoby našeho hlavního města …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky