„Nové průmyslové stavby v Česku jsou většinou orientované pouze na rychlý zisk, vulgární ke krajině, bez známky architektonických ambicí… Většina lidí je tak otupělých konzumem, že to nevnímá,“ pronesl architekt Zdeněk Fránek v rozhovoru o nové průmyslové hale, jejímž je autorem a která je plná inovativních ekořešení. Potud vše v pořádku. Týž architekt však navrhl také Stezku v oblacích, kontroverzní obří rozhlednu na Dolní Moravě. Architektonicky je jistě unikátní, ale jinak splňuje vše, co sám Fránek kritizuje – vulgárnost ke krajině i generování rychlého zisku pro její majitele. V době, kdy se čím dál víc diskutují negativní dopady masového turismu, je stavba podobných monster, která na jedno místo lákají tisícové davy, na pováženou. Po vzoru Dolní Moravy u nás navíc vznikly další dvě podobné „stezky“ a třetí možná bude stát na Klínovci. Část místních doufá v příliv peněz do regionu, jiní se bouří. Obávají se narušení jedinečného ekosystému i krajinného rázu. Kdo někdy byl na Dolní Moravě, patrně uzná, že se bojí oprávněně. Investice jsou sice v příhraničních oblastech potřeba, ale není načase začít budovat spíš udržitelný a ohleduplný turismus než sebelépe vyprojektované lunaparky?
A. Medková
Letní horka se odrazila i na fungování radnic. Příkladem je jednání koalice ODS, ANO a TOP 09 na Praze 2, která se navzdory petici s třemi tisíci podpisů rozhodla pokácet veškeré zbývající stromy na hranici pozemku základní školy v ulici Na Smetance. A to i přes expertní návrh Zbyška Stýbla z ČVUT, který potvrdil, že „kolizi“ několika zbývajících stromů s projektem školního sportoviště lze snadno řešit – ostatně zde do roku 2013 fungovalo ligové volejbalové hřiště. Diagnózu radničního úpalu stanovil 1. srpna městský soud, který účinnost rozhodnutí pozastavil, a poslední zdravý vzrostlý javor tak zůstává stát jako memento politické arogance. Obdobná bitva se rozhořela o Lužickou ulici, kde mělo se souhlasem téže radnice dojít k „obměně“ jednoho z nejkrásnějších pražských uličních stromořadí s osmdesáti šesti stromy, přičemž „havarijní“ čtvrtina z nich měla být vykácena hned. Díky občanské aktivitě k tomu snad nedojde. Zdá se totiž, že za snahou pokácet tak velké množství stromů je především potřeba odstranit strom před domem čp. 23, kde má vzniknout garáž. Podobně zištné důvody lze ovšem tušit i v kauze javorů Na Smetance. Celý projekt výstavby nového hřiště dostala na starost překvapivě jediná firma, v minulosti navíc pokutovaná za likvidaci zeleně.
M. Tomášek
Fotbalový divák je prý dvanáctým hráčem týmu – ovšem v Česku tohle otřepané klišé dostává nový rozměr. Pražská Sparta v evropských pohárech čelila tureckému Trabzonsporu před tribunami bez diváků. Trest UEFA přišel po loňské eskapádě, kdy si skupina polonaháčů s triky přes obličej během zápasu zašla na hřiště s fotbalisty vyjasnit, co si o jejich výkonu myslí. Fanoušci Slavie zase na uzavření tribuny Sever kvůli nepovolené pyrotechnice a rasistickým pokřikům reagovali dalším ilegálním ohňostrojem. Házení světlic a dělbuchů je vůbec v kursu – v minulé sezóně takto příznivci plzeňské Viktorky na Spartě zasáhli jednu divačku. Trestem jsou kromě zavřených tribun pochopitelně i pokuty. S trochou nadsázky by se tak dalo říct, že si zmíněné kluby svého „dvanáctého hráče“ skutečně zaplatí.
V. Ondráček
Mizení starého světa jde ruku v ruce se vznikem nových pravidel. Kategorie „buď–anebo“ jsou dnes nahrazovány myšlením „jak–tak“, které ale nemusí být samo o sobě osvobozující. Uznání nové logiky přináší nečekané a problematické paradoxy. Třeba profesionální spekulant George Soros ztělesňuje velkokapitál i jeho kritiku. Kasinovými investicemi ohrožoval ekonomiky celých zemí a zároveň chce jejich obyvatele zachraňovat svou filantropií a liberálními hodnotami. Řecký stát zase podpoří více než půl milionem eur chystaný film Costy-Gavrase na motivy Varufakisovy knihy Dospělí v místnosti o boji někdejšího řeckého ministra financí s evropským establishmentem. Dnes již minulá vláda Syrizy tak sice sama neodolala lákadlům kapitálu, zato ale pomohla dvěma socialistickým kritikům, aby natočili film o devastování prostředí a zklamaných nadějích občanů. Rozporuplnou povahu soudobého kapitalismu ovšem reprezentujeme my všichni, když v krizi přistupujeme na podivné způsoby, kompromisy a zvrácenou logiku.
O. Bureš
V poslední době si všímám, že vědomí nemožnosti konat na individuální i aktivistické rovině tak, aby to mělo skutečný dopad, vyvolává tváří v tvář přicházejícímu ekologickému holokaustu dvě reakce. Buď končí klimatickou panikou ústící téměř do celibátu, nebo rezignací spojenou s užíváním posledních klidných chvil dne, který se chýlí do hodně horké a suché noci. Světová revoluce a změna kořistnického uvažování se přitom zdají být podobně nereálné jako obnovování deštných pralesů a návrat ledovců. Proč tedy v hodině dvanácté nejít probuzení globálního vědomí trochu naproti? Stačilo by málo. Podobně jako chlór by mohly úpravny začít přidávat do vody odpovídající množství derivátu kyseliny lysergové, který – oproti dnes tolik oblíbeným stimulantům – vzbuzuje mimo jiné sebereflexi a empatii. Že je to pitomost? Vraťme se na začátek úvahy: co tedy má smysl dělat podle vás?
J. Gebrt