Cítím hořet Alláhovo jméno

Úryvek z cestopisu francouzského básníka a historika Edgara Quineta popisuje putování za zbytky dědictví středověké Andalusie, kam se autor vypravil v první polovině 19. století. Dominantní je jeho romantická stylizace do postavy potulného rytíře a obdiv ke středověku a islámské kultuře.

Alhambra

Kdo z nás si alespoň jednou v životě nestavěl v duchu palác maurských králů? Kdo si nevysnil ve chvíli opojení pozemský ráj uprostřed svahu pokrytého pomerančovníky, v němž je vše prostoupeno příslibem štěstí? Když se po dvou stech mil vřesoviště, kde se vašemu duchu nedostávalo žádného vzrušení, začnete přibližovat ke Granadě, hledáte hladově očima tu dlouho očekávanou oázu, práh blaženosti napájející se vodami Koránu. Mlčenlivé planiny, ponuré Sierry, vylidněné horizonty, rozpadlá města, Burgos, Toledo, vám vmetají do tváře jediné slovo: Alhambra! Velkou španělskou poušť jste překonali jen díky tomuto tajemnému slovu. Přicházíte plni palčivé žízně po radosti, míru, lásce, slastech, jako by toto kouzelné jméno poodhalující ztracené poklady mohlo v jednu jedinou chvíli vyplatit celá léta čekání.

Konečně dosáhnete cíle. Ještě celí udýchaní zdvihnete oči k pohádkovému zámku. Avšak jaké překvapení! Na kopci před vámi ční pochmurné, holé, hrozivé věže propojené hradbami …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky