Zvuk a jeho obraz

Zvučná jména akustického umění v GHMP

Jednou z otázek, které si audiovizuální umění historicky klade, je celkem přirozeně vztah obrazu a zvuku. Aktuálně probíhající výstava s názvem Zvuky, kódy, obrazy má ambici být historickým průřezem promýšlení a uchopování tohoto vztahu. Své téma ale místy až příliš zplošťuje konzervativním přístupem.

Uspořádat přehledovou výstavu věnující se akustickému experimentu ve vizuálním umění může být přinejmenším instalační oříšek, protože postarat se o to, aby se takové množství nejrůznějších hluků a zvuků vzájemně nerušilo, je bezmála nadlidské úsilí. Přestože prostory Domu U Kamenného zvonu sestávají z mnoha oddělených místností, i tady se podařilo výstavu „vyladit“ jen zčásti, nadto za cenu jisté nepřehlednosti a zmatku. Přinejmenším to odpovídá na otázku, zda jsou standardní výstavní prostory kamenných institucí vůbec vhodné k prezentaci akustického umění.

Jak už je v případě podobných výstav v Galerii hlavního města Prahy zvykem, nevěnují příliš pozornosti tvorbě umělců nastupující generace, a to navzdory tomu, že akustický experiment má v rámci současného audiovizuálního umění silnou pozici. Snad to poukazuje na určitý institucionální konzervatismus, který sází na jistotu a sahá jen po osvědčených jménech, jimiž se nedá nic zkazit. Na výstavě na nás tedy žádné …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky