Algoritmy chtějí etiku

Morální nad rámec bezpečného

Umělá inteligence je už nyní – aniž bychom to příliš vnímali – vpletena do struktury každodenního života. Zdaleka se přitom nejedná jen o chytrá „udělátka“, která nám pomáhají s plánováním času nebo péčí o domácnost. Hovoří se například o tom, že roboti nahradí pečovatelky. Vyvstávají tak zcela nové etické problémy.

Pojem „druhý věk strojů“ použili Erik Brynjolfsson a Andrew McAfee ve své stejnojmenné knize (The Second Machine Age, 2014) jako označení pro to, co dělají technologie umělé inteligence s lidmi, společností a ekonomikou, ať už se jedná o exponenciální růst digitálních technologií, digitalizaci všeho nebo rekombinantní inovace. Stranou však zůstávají etické otázky této změny. Umělou inteligencí se v současné době zabývá spousta vědců, kteří si kladou mnoho otázek. Mezi ty nejdůležitější patří, zda mohou stroje myslet, zda jim přiznáme autorská práva a také zda mohou mít stroje a platformy svoji vlastní etiku. Nacházíme se v mezidobí před masovým rozšířením technologie pokročilých algoritmů a nikdo přitom nezná potenciál, který v sobě strojové učení a umělá inteligence skrývají. Nechat algoritmy řídit autonomní vozidla je jako uběhnout bostonský maraton. Vytvořit eticky zcela autonomní systém umělé inteligence je ovšem asi tak obtížné jako pilotovaný let na Alfa Centauri.

Přesto …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky