Bez žádoucích vzpomínek

Neúprosné memoáry Markéty Brouskové

V srpnu letošního roku zemřela literární historička a spisovatelka Markéta Brousková. Na jaře jí vyšla próza Nežádoucí svědek, jež bez nostalgické laskavosti zachycuje výjevy z emigrantského života po roce 1968. V kulisách západoněmeckých bytů zde defiluje elita české exilové kultury.

„Emigrant bez žádoucích vzpomínek se na Žižkohradech nezavděčí.“ A nejspíš nejen tam. Právě uvedená věta dosti přesně vystihuje záměr i étos krátké, ale o to zajímavější prózy Markéty Brouskové Nežádoucí svědek, jejíž vydání bohužel autorka přežila jen o několik měsíců. Nemluvíme o vzpomínkové knize v nějakém běžném slova smyslu. Spíše než svědectví o vlastní životní dráze nám autorka předkládá sled fragmentů, výseků, krátkých scén a tableaux z emigrantského života po roce 1968. Jedná se o vyprávění jaksi „potrhané“, jako je potrhaná sama lidská paměť – neboť spíše než sbírka drbů, jak by se někteří mohli domnívat, je Nežádoucí svědek drobné pojednání o paměti a o tom, že existuje paměť žádoucí a nežádoucí. Pokud tyto fragmenty spojuje nějaká červená nit, potom se jedná právě o nežádoucí vzpomínky, které však nesměřují k nějaké laciné demystifikaci života v české emigrantské komunitě – v takovém případě by si autorka jistě zvolila ambicióz­nější …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky