Písně nádherně (ne)dokončené - literární zápisník

Loni na jaře jsem tu psal o svém zážitku z koncertu Jiřího Smrže. Čas oponou trhnul, koncertů bylo víc, víc bylo i zážitků, ale teď ve vydavatelství Galén vychází jeho nové album Nedokončené. Takovou událost ovšem nemohu opomenout. Hudební stránku ale přece jen raději přenechám povolanějším. Ti mohou diskutovat o muzikálních výkonech, aranžmá nebo o kladné či záporné magii studia, jež někdy obdaří píseň netušenými rozměry a jindy jí přece jen vysaje trochu původní energie. Jako diletant jen vnímám hutný, sytý a plný zvuk obohacený snově jedinečnými kreacemi Ridiny Ahmed. Pro obal desky Ondřej Pfeiffer oloupal a nakousl banán, aby tak složil hold „všem nedokončeným písním generace Velvet Underground“. Titul desky i poslední skladba totiž odkazují k věčné neuzavřenosti tvorby a sui generis i našich životů. My dokončujeme díla jiných a naše dílo zůstává neuchopitelným a tajemným způsobem otevřené pro ty, kteří přijdou po nás. Nedokončenost tak znamená stálou otevřenost …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky