Rozptýlená inteligence

Pojem „umělá inteligence“ nutně odkazuje na svůj předobraz – inteligenci přirozenou či prvotní. V převládajícím moderním rozvrhu světa byla inteligence připsána výhradně člověku. Nepatří neživé přírodě ani strojům, které jednají mechanicky, ale ani živoucím nelidským bytostem, jež jednají pudově. Inteligence a rozum mají vyznačovat člověka jako jedinečnou tvůrčí a rozumnou formu života. O pojetí inteligence jakožto geneticky založené charakteristiky se pak opírají například i rasistické hypotézy o hierarchii lidských skupin.

Pokud si stále zakládáme na takto založené výlučnosti, musí nás umělá inteligence existenciálně zneklidňovat – i kdyby byla jen efektem superrychlého mechanického zpracování velkých dat a nevynořovalo se z ní žádné vědomí. Ve stejné době, kdy se objevují různí naši digitální „konkurenti“, navíc díky novým výzkumům častěji slyšíme také o inteligenci rostlin, zvířat nebo přírodních společenství. Třeba sociální antropolog …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky