Nomádi lesních stezek

Prostor trampského putování

Tramping jakožto komplexní subkulturu lze nahlížet z mnoha perspektiv. Jednou z možností je zkoumat jeho topologii – tedy prostor, v němž je ukotven, a významy či rytmické struktury s danými místy spojené. Nemusí přitom jít jen o historické či etnografické přehledy, ale také o inspiraci pro tvorbu nových prostorových rámců.

Zmapovat fenomén trampingu lze jen do jisté míry. Vždy bude něco unikat. Vyplývá to ze spontánní, jen velmi volně organizované a často individualistické povahy této svébytné a unikátní subkultury. Přesto můžeme načrtnout jistou topologii – alespoň v přeneseném slova smyslu. Tedy cosi, co se vyjevuje na proměnlivém pozadí díky opakujícím se vzorcům, jež vytvářejí určité pevné body, esence tvárných obrysů. Je možné sledovat jistou síť, struktury sedimentující ze společenských, přírodních a dalších dynamik. Nejde přitom jen o typická místa, jakými jsou osady, kempy, hospody, nádraží a přírodní útvary či oblasti, ale také o procesy, rituály, zvyky, kulturu.

 

Tramp na osadě, osada na trampu

Početné a víceméně důsledné snahy tramping zkoumat a psát jeho dějiny existují už od jeho počátků. Vzhledem ke komplexnosti jevu jde ale o zkoumání dílčí, omezená místně či časově. I klasické Dějiny trampingu (1940) od Boba Hurikána se orientují hlavně na epicentra tehdejšího …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky