Porazit sám sebe

Trampsko­-andělské putování Edwarda Stachury

Kultovní polský básník, písničkář a překladatel proslul jako tulák, hazardní hráč, ale také „člověk­-nikdo“, který rozdal majetek a hledal cestu absolutního osvobození. Pro řadu čtenářů se stal guruem – po jeho smrti na něj obdivovatelé vzpomínali „stachuriádami“, masovými setkáními s kulturním programem.

Narodil se 18. srpna 1937 ve Francii v rodině polských emigrantů. Když mu bylo jedenáct let, přestěhovala se rodina zpátky do Polska. Kvůli neshodám s otcem se uchýlil k několika kratším útěkům z domova a definitivně z něj odešel v sedmnácti letech: „Opustil jsem je, protože jsem se chtěl stát sirotkem z vlastní vůle.“ Později studoval romanistiku na Katolické univerzitě v Lublinu. Žil ve finanční tísni a studium několikrát přerušil. Přespával na nádraží, přivydělával si hazardními karetními hrami i občasnou žebrotou. Hlavní a nejpřirozenější činností Edwarda Stachury však bylo putování. Vandrování po Polsku i řadě jiných zemí je zároveň ústředním tématem většiny jeho textů, českému čtenáři dostupných díky výborům Smířit se se světem (1996), Cestou na Yucatán (1996), Člověk­-nikdo (2014) a románu Sekerezáda aneb Zima lesních lidí (1971, česky 1980).

 

Posedlý duchem

Stachurovi nebyly příroda a tuláctví víkendovým odpočinkem zlenivělých čundráků, ale …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky