Festival tolerance

4+4 dny v pohybu v osobních zpovědích

Festival alternativního divadla 4+4 dny v pohybu letos vsadil na téma sdílené bolesti – ať už je její příčinou znásilnění, homofobie či válečná zkušenost. Zřejmě i proto měla většina představení monologickou formu. Přes určitou konvenčnost jednotlivých inscenací však program jako celek nesl silné sdělení.

Mezinárodní festival 4+4 dny v pohybu přináší každoročně především aktuální témata alternativního divadla. Mezi těmi letošními měly výrazné místo výpovědi umělců z homosexuál­ní komunity. Byly dosti tíživé a často vyžadovaly od většinového publika pochopení, toleranci i soucit. A právě v této sdílené bolesti spočívala alternativita letošního festivalu.

Nic překvapivého se naopak neobjevilo, pokud jde o inscenační tvar. Jednalo se o celkem obligátní monology­-zpovědi. Nicméně nakonec se všechna ta smutná – a inscenačně nepříliš objevná – sóla přece jen propojila v silný vzkaz, jímž bylo volání po toleranci ke všem odstínům lidství a jeho různých martyrií. Tato otevřenost a velkorysost mě vedla k tomu, že jsem v titulku nazvala letošní ročník „festivalem tolerance“. Ale pokud jde o témata, byl to „festival zraněných duší“.

 

Násilí a násilníci

Hned úvodní představení bylo příběhem znásilněné mladé ženy – vítejte …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky