Řezat slovy

V básnické sbírce Řez kamenem se Ondřej Hložek snaží vyslovovat závažné pravdy, za což platí vysokou cenu. Jeho verše jsou stručné, sporé, koncentrované a jejich zvuková stránka je dovedena k vratké dokonalosti.

Básnický rukopis Ondřeje Hložka poznávám po několika verších a nejinak je tomu v případě jeho páté sbírky Řez kamenem. Ví, proč píše, slova vkládá jako přesně obroušené kameny do matrice básně. Úsilí o zřetelný, nevyhnutelný tvar jej identifikuje jako básníka nadosobního řádu, jehož palčivé vědomí mu něco usnadňuje, jiné ztěžuje. Beru jeho typovou vyhraněnost jako přednost, kterou by mu mohli druzí závidět. Proti roztírání slovní hmoty po papíře jsou zde pevná místa, bytelné chlévy slov. Proti snadnosti nezávazných štěků nesnesitelná tíha absolutních výroků. Aby bylo k čemu a o čem mluvit.

 

Básně z mytického bezčasí

Je v Hložkově výrazu něco silně literárního, knižního, ba archaického, co na sebe bez ustání poutá pozornost. Postponovaná adjektiva („srdce sedavé“), opisná pasiva („pólem obkroužen za –/ strachován“, „zvukem žit“), přísudková příslovce („němo“, „teskno“), zvukomalebná, expresivní slovesa …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky