Názvy čtyř oddílů sbírky Vzápětí Olgy Neveršilové (1934–2021) dávají, seřazeny za sebou, téměř pranostikální větu: „V tekutém písku – paruka z trávy – děsný skutek – vzápětí.“ Co se zpočátku jevilo jako chvílemi průzračná, chvílemi nemožná řada slov, nakonec …

Olga Stehlíková se jako básnířka ráda noří do panoptika slov. Ohledávání různých podob řeči je v její nové sbírce dvojsečné. Mezi slovní ekvilibristikou a vybroušenými jednotlivostmi se totiž mohou snadno ztratit obrysy celku. Působivé obrazy zůstávají v lyrickém vzduchoprázdnu.

„Hovořit o poezii znamená vždycky hovořit o něčem velmi starém. Toto prastaré nepřipouští ani přemrštěnosti, ani nehoráznosti a tím také žádná překvapení či reprízy (…) Ono staré, tvrdé jako kámen, co nazýváme poezií, lze těžko snést,“ říká Hans Magnus Enzensberger.

Něco …

Nová sbírka Petra Hrušky překvapuje tím, že vychází z cestopisu Fernãa de Magalhãese, který se svou výpravou poprvé obeplul celou zeměkouli. Básník v první části citlivě zprostředkovává, čemu účastníci výpravy porozuměli i neporozuměli, a následně referuje o počátku odčarovaného světa.