S. K. Neumann ve svých publicistických textech často diskutoval o podobě nového umění pro dělníky. Ideálním zprostředkovatelem revolučního umění a jeho osvětové funkce se staly recitační večery. Sám básník však dokázal poradit jak s básnickým přednesem, tak s vybavením dělnického interiéru.

V nové sbírce Radka Fridricha Škrapové pole se rýsuje hranice dvou poetik. První polovina knihy představuje verše podnětné, i když někdy až příliš snadné. Následně se básník „hadích snů a sudetských souvratí“ oddává poněkud samoúčelné, ale uspokojivé hře s výroky vybranými z cizích …

„Buďto nové umění bude proletářské, nebo nebude vůbec.“ Věta dožívající se tohle jaro sto tří let čekala jen krátce na své popření, a než se tak stalo, stačila pod sebe vtáhnout řadu dodnes živých (?) předpokladů a představ. Postavit se za práva vykořisťovaných. Pěstovat dělníkův …

Miroslav Mišák ve své druhé knize líčí romantické toulání Strážovskými vrchy, pozorování divoké zvěře a vztah mezi hlavním hrdinou a jeho přítelkyní. Prózu lze číst jako beletrizovaný ekoaktivistický manifest, jak naznačuje mimo jiné protagonistův otevřený boj proti myslivcům.