Někdy na podzim roku 2006 jsem v boskovickém knihkupectví vytáhl z police sbírku Omyly a přeludy. Koupil jsem si ji a četl a nedůvěřivě žasl, že ten nešťastný, přísný muž s varaníma očima a obličejem primáta psal básně. Básně, které šest desítek let nikdo …

Milan Ohnisko ve své nové sbírce Starej pop ohledává meze výpovědi, narušuje čtenářská očekávání a přitom si pomáhá podvratným humorem: „Ohnisko dělá, co by měl dělat každý básník: vyvzdorovává si na jazyce svoji vlastní řeč.“

Znáte pana Hadlíze? Je to fantom, bytost proteovská, trochu šaškuje, má rád vodu, v žádném případě mu nesmíte příliš důvěřovat. Vezměte si třeba jeho čtvrté číslo „Pan Hadlíz je bez jedné nohy, ale přece velký svůdce“. Začíná se slovy odkazujícími k jeho rolím Charóna a šalebného …

V nové básnické sbírce Obyvatelé předkládá Jakub Řehák čtenáři sled přízračných mimočasových obrazů, v nichž realitě vtiskává novou, snovou podstatu. Je to poezie městská, observační a svým způsobem pasivní: „Ale všechno se prý děje/ v pravý čas – v řádu věcí.“