Člena básnické skupiny Fantasía jsme se zeptali, zdali lze očekávat nějaký zlom ve výrazových prostředcích poezie. Mluvili jsme i o tom, čím dokáže básnická tvorba čtenářem citově pohnout, proč ji nelze redukovat na vytištěná písmenka a proč je předpokladem dobré básně odnaučit se psát.

„Musel jsem se učit psát s balastem, se slovním salátem, pokud jsem nechtěl vyrobit jen další zaručenou literaturu,“ říká básník Kamil Bouška o své nové sbírce Inventura v rozhovoru na straně 22. Jeho nemilosrdný průzkum toho, co zbylo z lidskosti, přináší i přes všechna zjištění …

Na bezútěšnosti nedělního odpoledne se od vydání Halasových Starých žen (1935) sotva co změnilo. Člověk nemusí trávit poslední dny v pokojíku starobince jako básníkova babička, aby si s hrůzou i úlevou připomínal svoji jedinou jistotu. Závěrem týdne střídá setrvačnou představu činorodého bytí …

Básník Pavel Kolmačka se ve sbírce nazvané Život lidí, zvířat, rostlin, včel pokouší definovat lidskou podstatu i odcizení člověka od přirozeného řádu věcí. Proti ubohosti lidstva staví rostliny a zvířata, ovšem verše působí spíš jako náčrty budoucích básní.