Jak je to utvořeno?

Ani slovenské, ani alternativní, ani divadlo

V Alfredu ve dvoře mělo pražské publikum možnost seznámit se s tvorbou slovenské divadelní skupiny Med a prach, konkrétně s inscenacemi eu.genus a Temná noc +/­- Obrazy pre srnky. Jejich těžko definovatelná scénická díla jsou především zkouškou divákovy pozornosti a citlivosti.

Pražské divadlo Alfred ve dvoře připravilo přehlídku nezávislých slovenských tvůrců, která probíhala průběžně po celý říjen. Pozornost se upřela zejména na režiséra Andreje Kalinku a seskupení Med a prach. Jde o kolektiv autorů a interpretů, který lze popsat nejlépe tím, co nedělá: nevěnuje se jediné formě ani jedinému jazyku. Scénickou tvorbu Medu a prachu lze charakterizovat zároveň jako výtvarné umění, performanci, ale i jako instalaci, koncert – nebo divadlo. Na specifikaci uměleckého druhu ale vlastně nezáleží, u jejich děl je totiž daleko zajímavější položit si otázku, jak jsou utvořena.

Med a prach zkoumají prostředky a způsoby vyjádření vždy v konkrétnosti daného tématu. „Jak“ je klíčové a uskutečňuje se v závislosti na tom, o čem se mluví, a nic není určeno dopředu. Mezi témata, k nimž se kolektiv obrací, patří například rozdíl mezi teorií a praxí, otázka, kdo že je to člověk, nebo síla vztahu nevědomí a poznání.

 

Nesrozumitelnost

Med …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky