O zjevných pravdách

Peter Handke a jugoslávské války

Debata o veřejně deklarovaných postojích spisovatele Petera Handkeho k válce v Jugoslávii potvrzuje dogmatičnost hegemonní západní protisrbské interpretace. Zároveň poukazuje na skutečnost, že zprvu odvážné kritické myšlení může lehce vyústit ve ztrátu soudnosti.

Na Petera Handkeho se u příležitosti udělení Nobelovy ceny opět snesla vlna kritiky. Když se, prvně v polovině devadesátých let, veřejně vyslovil k jugoslávské krizi, zařadil se mezi nemnohé západní literáty a intelektuály, kteří protestovali proti jejímu jednorozměrnému výkladu, jenž tehdy dominoval v západním veřejném prostoru. Vysloužil si tak odsouzení za domnělou relativizaci válečných zločinů, a dokonce pověst popírače genocidy. Přístup k Handkeho vysoce oceňovanému literárnímu dílu se od té doby v západním světě mnohdy jedním dechem spojoval s jeho názory, kterými se údajně prohřešil proti zásadám humanity a spravedlnosti. Všeobecně panovalo přesvědčení, že Handke by již dávno Nobelovu cenu získal, nebýt jeho postojů k jugoslávským válkám. Proto letošní výrok Švédské královské akademie mnohé, a zjevně i samotného Handkeho, překvapil.

 

Kritický duch i projekce

Vedle celé řady nových protestů zaznívají i hlasy na Handkeho obranu. Většinou však nehájí jeho pozici, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky