Radikální, ale nesamostatní

Vysokoškolští studenti ve zlomových bodech českých dějin

Úloha studentů v moderních českých dějinách je těžko přehlédnutelná. Přes rozdílnost generací i motivací, které je v klíčových okamžicích českých dějin vedly k protestům, mají studentská hnutí něco společného. Studentům sice nechyběla odvaha, ale neobešli se bez vnějšího ideového vedení.

Vysokoškolským studentům přináleží v dějinách českého národa nezastupitelné postavení. V moderní historii neexistuje kritický dějinný předěl, na němž by se nepodíleli zástupci z jejich řad, a nejednou se ocitli v předních pozicích. Účastnili se každé přelomové události, byli součástí každého většího progresivního hnutí. Nejviditelnější byla jejich aktivita právě v krizových okamžicích českých dějin v letech 1948, 1968 až 1969 a 1989 až 1990. Přes obrovské časové rozpětí vykazovalo chování studentstva ve všech třech zlomových údobích až překvapivou podobnost.

 

Do poslední chvíle

V roce 1948 se studenti nejvýrazněji projevili během finální konfrontace mezi Komunistickou stranou Československa a ostatními stranami Národní fronty během takzvaných únorových dnů. 24. února se do centra Prahy vypravil více než třítisícový průvod s rozhodujícím zastoupením vysokoškoláků a rozehnal ho teprve ostrý zásah bezpečnostních složek. Vedoucí role připadla příznivcům národních socialistů …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky