minirecenze

Marie Šťastná

Štěstí jistě přijde

Host 2019, 72 s.

Takřka po deseti letech se do českého literárního prostoru vrací hlas Marie Šťastné. Básnířce ověnčené Cenou Jiřího Ortena (Krajina s Ofélií, 2003) a Drážďanskou cenou lyriky (Interiéry, 2010) vychází v pořadí pátá sbírka Štěstí jistě přijde. Autorčina poetika nevybočuje z dřívější intimní introspekce – znovu se pohybujeme v předem stanovených mantinelech, tolik typických pro současnou poezii psanou ženami: reflexe emocí, sentimentální drásavost a tupé podprahové zraňování vlastního já, snažící se aspirovat na co nejautentičtější projev. Šťastná „z únavy odpočítává výdechy“ a „ruce se jí pomalu zbavují třasu“, ale příliš brzy je jasné, že návaly leckdy ironizovaných bolestí se postupně stáčejí do úmorného kruhu. Ústředním tematickým prvkem knihy je svědectví o narození dítěte, jež nepřekvapivě prozrazuje inspiraci tvorbou Sylvie Plathové: „Úzkost v břiše, takový nepatrný pohyb uvnitř/ …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky