Zabít otce

Rusovláska je již osmý román Orhana Pamuka v českém překladu. Najdeme v něm skoro vše, co je pro tureckého nobelistu typické – od fascinace vyprávěním příběhů po střetávání Východu a Západu. Dokáže se ale přiblížit úrovni nejlepších autorových próz?

Od úspěšných spisovatelů a spisovatelek nelze v pozdějším věku zpravidla očekávat nějaký dramatický zvrat ve směru jejich tvorby – a ač to zní skepticky, vlastně ani výrazný tvůrčí výboj. Platí to i o tureckém nobelistovi Orhanu Pamukovi. Jeho již osmý do češtiny přeložený román a v celku jeho díla desátá kniha přitom umožňuje dostatečně poučený čtenářský soud o autorově vývoji. Rusovláska (Kırmızı Saçlı Kadın, 2016), jejíž děj začíná po vojenském převratu v roce 1980 a končí v současnosti, nová setkání přinese nejspíš jen těm, kteří do autorova vypravěčského světa vstupují poprvé.

 

Ve studni

Ústřední postavou a po většinu času i vypravěčem románu je středoškolák Cem. Jeho otec, lékárník a člen marxistického podzemí, opustil krátce po vojenském převratu rodinu, a aby mohl Cem studovat na univerzitě, musí si vydělávat. Kvůli penězům, ale i pro fascinaci starobylým uměním hledání a hloubení studní, se vydává do okolí Istanbulu na letní brigádu. Se studnařským …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky