minirecenze

Ewald Murrer

Zápisník pana Pinkeho

Milan Hodek / Paper Jam 2018, 220 s.

„Jsem jiný, než jsem byl, kdybych se znal, než jsem se narodil,“ píše se v nenápadné knize Ewalda Murrera, jehož dílo je důstojným pokračováním odkazu pražskoněmecké mystické literatury přelomu 19. a 20. století – Meyrinka, Leppina či Kubina. Kniha psaná jako fiktivní deník má snovou atmosféru místa, kde by se dala mlha krájet, a proniká až do hlubin všelidských archetypů. Narazíte tu na černého kocoura Elema Ryšona, kozla Mumelšauva, mluvící vrány, létající ryby či bájného jednorožce, který panu Pinkemu v závěru radí: „Nezůstávej na místě, ať dar dětství neztratíš. Zapustíš­-li někde kořeny, staneš se dospělým se vší úzkostí, se vší obavou, se vší slepotou a hluchotou. Putuj světem od místa k místu v radosti z poznání.“ Děj je situován do zapadlé haličské osady Voronsko s pozoruhodnými obyvateli – od starého cikánského houslisty Dilmače po záhadného obchodníka …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky