Levice musí

Titulek tohoto komentáře vykrádá ironické sousloví, které zdomácnělo ve slonovinové bublině takzvaně nové, progresivní české levice, jež se kdovíproč i padesát let po šedesátém osmém stále hlásí k mezitím zestárlému proudu „new left“. Spojením „levice musí“ se zpravidla myslí konstantně narůstající příval textů, jež zaručeně vědí, co by měla levice dělat, ale ta jako na po­­tvoru na dobře míněné rady nechce slyšet. Ta parlamentní (rozuměj stará) zcela určitě. Když se naposledy čeští Zelení pokusili témata „moderní“ levice zvednout ze země, tak se pro jistotu nedostali ani do parlamentu.

Rozpětí toho, co levice musí, nebo by aspoň měla, je přitom poměrně široké a v mno­­ha ohledech i ambivalentní. Jelikož je to levice, tak se rozumí samo sebou, že musí především něco udělat s odrodilým lidem, i když není zcela jasné, co to má být ani jak se to má stát. Málokdo si navíc klade otázku, zda to bude také pro dobro lidu. Skoro to …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky