Vrtkavý a neurčitý svět

Putování krajinou japonských akvarelů

Poslední román Didiera Decoina se odehrává v Japonsku ve 12. století, ve světě, který okouzluje jemností, smyslností a pomíjivostí. Osud člověka se v něm vyjevuje v krajině a v kritických chvílích se může vždy ukázat „nějaký smysl pro to, abychom pokračovali, jak máme, i když si myslíme, že se vytratil“.

Francouzský spisovatel, scenárista a ­kritik Didier Decoin si pro svůj román Úřad pro zahrady a rybníky (Bureau des jardins et étangs, 2017; česky 2018) vypůjčil téměř pohádkové schéma. Amasuka Mijuki, mladá vdova po rybáři z vesnice Šimae, se po smrti svého muže Kacuróa vydá s jeho posledním úlovkem vzácných kaprů na císařský dvůr. Pokusí se tak dostát slovu svého muže, který slíbil dodat do chrámových rybníků ty nejkrásnější ryby, a udržet tak privilegované postavení pro svou vesnici. Během náročné, mnohasetkilometrové cesty do hlavního města Heiankjó, na niž se vydává ve slámových sandálech, obtížená džbery s kapry a vybavená jen hrstkou lepivé rýže a několika bankovkami, čelí mnoha nepříjemnostem. Na jednu noc se dokonce stane „ženou, která tluče rýži“, júdžo, prostitutkou. Nakonec se přes všechna úskalí dostane do cíle své cesty, vypustí kapry do posvátných rybníků spravovaných Úřadem pro zahrady a rybníky, zahlédne císaře (který ji ovšem považuje za přelud) …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky