Ambrosio a my - literární zápisník

Nevím, jestli je to lenost, únava nebo co, ale já vždycky na začátku roku začnu s mimořádnou vervou dělat něco, co bych dělat neměl. Správně bych měl chystat výuku. Psát všelijaké zprávy. I nějaký překlad ke korektuře tu je. Jenže místo abych dělal něco pro svou neslanou nemastnou kariéru, propadl jsem letos gotickým románům. Večer co večer se hroužím do těch starodávných příběhů. Do roztomile neohrabaného Otrantského zámku, kde olbřímí helma rozdrtí neduživého chlapce. Do Starého anglického barona, jehož hrdina vás svou ctností přivede k šílenství. Do Beck­­fordova Vatheka, který je navzdory všem svým zločinům naopak docela sympaťák. Do příběhů velké čarodějky Ann Radcliffové, jejíž masově omdlévající hrdinky prchají podzemními chodbami před senzuálními markýzi usilujícími o jejich ctnost. Do podivuhodného Poutníka Melmotha, kterýžto nepřítel lidstva bloudí světem a hledá někoho, kdo splní podmínku, která je tak strašná, že se do konce knihy nedočteme, o co přesně jde. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky