Barvy imaginárního Západu

Úniky z pozdního socialismu v knize Alexeje Jurčaka

Svého času přelomová studie antropologa Alexeje Jurčaka Bylo to na věčné časy, dokud to neskončilo odhaluje ve zdánlivě jednolité šedi pozdního socialismu v Sovětském svazu ostrůvky jinakosti, které byly formou útěku před vládnoucí ideologií. Ukazuje tak na ambivalentnost systému, který jsme si navykli nahlížet černobílou optikou.

„Často mi kladou otázku, co vlastně Zóna představuje. Existuje jen jediná odpověď: Zóna ne­­existuje. Vymyslel si ji samotný Stalker. Vytvořil ji, aby tam mohl vodit hluboce nešťastné lidi a opětovně v nich probouzet naději,“ řekl ruský režisér Andrej Tarkovskij o svém slavném filmu Stalker. Metaforu takovýchto zón si vypůjčil pro popis ostrůvků svobody, naděje a seberealizace v pozdně socialistickém Sovětském svazu rusko­-americký antropolog Alexej Jurčak. Jeho vlivná a ve své době provokativní studie Bylo to na věčné časy, dokud to neskončilo (Everything was forever, until it was no more: the last Soviet generation, 2006) vychází v českém překladu s více než desetiletým zpožděním, v době, kdy výzkum socialistické každodennosti už není žádné tabu. Jurčak podává zprávu o poslední sovětské generaci mladých a vzdělaných obyvatel měst, kteří se pod dohledem státních úřadů věnovali nejrůznějším koníčkům, od teoretické fyziky a archeologii přes kluby scifistických …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky