Drogy a terapie se potřebují

Přijel jste do Prahy na pozvání týmu Tomáše Páleníčka z Národního ústavu duševního zdraví, kde zkoumají účinky psylocibinu na zdravé dobrovolníky a nově i ketaminu na lidi trpící depresemi. Ve Spojených státech probíhají obnovené výzkumy s psychedeliky už od devadesátých let. Jaká je budoucnost a uplatnění těchto poznatků v péči o duševní zdraví?

Psychiatrie prochází velkou krizí. Panuje značné zklamání ohledně diagnostiky a léčebných metod. Bible psychiatrů, diagnostický ­manuál DSM, už obsahuje pět set typů onemocnění, přičemž všechny vysvětluje na stejném základě jako výsledek chemické nerovnováhy v mozku. Psychiatrie má za sebou desítky let výzkumu, miliardy investic, a přitom ani jediné onemocnění nebylo tímto způsobem uspokojivě vysvětleno ani vyléčeno. Testy příslušných léků a jejich vedlejších účinků často netrvají déle než šest měsíců. Lidé je však užívají až třikrát denně, mnohdy dlouhodobě, a nikdo nikdy nezkoumal tento dlouhotrvající efekt. V praxi přitom vídáme značné množství vedlejších účinků. Naproti tomu pozitivní výsledky psychedelické terapie jsou velmi dobře zdokumentovány. Zdůrazňuji spojení psychedelik a terapie – drogy a terapie se vzájemně potřebují. Nejlépe vyzkoušené jsou nejspíš účinky MDMA terapie pro lidi trpící posttraumatickou stresovou poruchou. Klien­ti absolvují dvanáct sezení bez drog a tři s jejich podporou. Léčba má sedmdesátiprocentní úspěšnost, relaps se nedostavuje ani po jejím skončení.

Jak si můžeme představit působení psychedelik na lidský mozek? V čem spočívá jejich léčivý efekt?

Mozek je úžasně komplexní hierarchický systém. Například když očima vnímáme světlo, zaznamenává jej vrstva neuronů a tytéž neurony dostávají současně signál z části mozku, která vjemy rovnou vyhodnocuje. Dobrou metaforou pro působení psychedelik v mozku je obraz dirigenta řídícího ­­orchestr. Hráči orchestru nikdy nezažili hraní bez dirigenta, neumějí si to ani představit. Psychedelika zafungují tak, že pošlou dirigenta pryč. Najednou je pro všechny těžší se zkoordinovat, v tom chaosu je však místo i pro kreativitu. Prostor pro nástroje, které spolu dosud nikdy nehrály a mohou vytvářet úžasné kombinace. Dějí se nové věci, v mozku se navazují nová spojení, což může být léčivé. Některé části neuronové sítě jsou zase aktivní pouze tehdy, když jsou ostatní potichu.

Která další specifika se vážou k psychedelické terapii?

Každá zkušenost je jedinečná. K tomu, co do­káže popsat věda, se přidává velmi osobní stránka psychedelického prožitku, jenž může mít až mystickou kvalitu. Pokud se dostaví takzvané vrcholné zážitky, bývá léčebný efekt ještě jasnější a trvá déle. Obecně lze říci, že pozitivní výsledky terapie se substancí se dostavují ve výrazně kratším čase, snižuje se potřeba užívání psychiatrických léků. A co je velmi podstatné, tato zkušenost je transformativní, je součástí nového porozumění světu. Lidé cítí hlubší propojení s životem okolo a především se sebou samotnými.

Uplatní se dosažené poznatky v budoucnu přímo v praxi?

Ti, kteří se zabývají výzkumem v oblasti psychedelické terapie, o budoucí praxi hodně diskutují. Určitě si nepředstavují, že budou lidé chodit do lékárny s předpisem na psychedelika. Měla by být dostupná jako součást komplexní péče vedené lidmi s patřičnými znalostmi, zkušenostmi a etikou. Podobně jako třeba u chemoterapie. Tu si také neordinujete sami. Samozřejmě, že by se pravidla v jednotlivých zemích či oblastech trochu lišila dle místních specifik.

Nemohou u někoho psychedelika namísto příznivých změn vyvolat naopak zhoršení obtíží?

Podobně jako u drog či léků i v případě psychedelik může být užívání pro některé lidi s duševními potížemi především psychotického rázu rizikové. Psychická onemocnění se zjednodušeně dají rozdělit na dvě velké skupiny: neurotickou a psychotickou. Psychedelika příznivě působí především na mnohem početnější neurotickou skupinu, zahrnující deprese, panické a úzkostné stavy, posttraumatické syndromy či obsedantně­-kompulzivní poruchy.

Spolu s týmem Tomáše Páleníčka a antropologem Jeremym Narbym jste navázali spolupráci s Indiány kmene Huni Kui v brazilské Amazonii, kam se chystáte s výzkumnou expedicí Neuron. Co je cílem této vědecké výpravy?

Nedávno byly v klinických podmínkách prokázány terapeutické účinky ayahuasky u depresivních pacientů rezistentních vůči zavedeným léčebným postupům. Dodnes však nemáme žádné vědecké informace o dlouhodobých účincích ayahuasky podané v tradičním kontextu. Proto chceme poznat, jak velkou roli při jejím užívání hrají původní rituá­ly a prostředí amazonského pralesa. Mnoho důležitých tradičních praktik bylo z vědeckého zkoumání vynecháno na základě předpokladu, že nejsou důležité. Nás naopak kontext a znalosti domorodců zajímají. Budeme proto zkoumat účinky ayahuasky a míru propojení mezi jednotlivými účastníky a šamanem přímo při ceremonii. Předpokládáme, že při tradičním obřadu v džungli ayahuaska působí jinak než při sezení v univerzitní laboratoři.

Jak domorodí šamani pojímají nemoci a duševní problémy?

Západní psychiatrie psychické obtíže zásadně individualizuje, což je podle mě nepravdivé. Traumata, která si lidé nesou životem, mají nejčastěji původ v rodině, ale značný vliv má také širší prostředí – škola, zaměstnání, politická situace na lokální i globální úrovni a další faktory. Silně na psychiku působí například čistota životního prostředí. Současná stále se rozšiřující ekologická krize mnoho lidí doslova paralyzuje, vyvolává v nich úzkost. Šamani naproti tomu nikdy nevztahují nemoc pouze k jednomu člověku. Když má někdo potíže, berou to jako záležitost celého kmene. Vědí, že nemoc jednoho člověka často následně postihuje i další členy společenství. To proto, že potíže mívají hlubší příčiny, které přesahují jednotlivce. Respektují princip vyváženosti. V tom je jejich chápání velmi odlišné, a i proto tolik stojíme o dialog s nimi.

Mluvíte o tom, že bychom se od domorodých amazonských kultur mohli hodně naučit. Lidé v západním světě však žijí velmi odlišně, čelí jiným výzvám a problémům. Jsou to nesouměřitelné světy. Neměli bychom spíše vyvinout strategie, které budou použitelné v naší realitě?

Samozřejmě, že jde o dvě velmi odlišné kultury. Ale nemyslím si, že bychom se museli vracet v čase. To je časté nedorozumění. Myšlení a život domorodců nepředstavují nějaký relikt patřící do minulosti. Jsou stejně současní, jako jsme my, pouze žijí, na rozdíl od nás, udržitelným způsobem. Dnes, v době ekologické katastrofy, se od nich můžeme například učit, jak žít v harmonii s okolním prostředím, jak vytvářet dlouhodobé strategie v této oblasti, což je něco, co nám díky čtyřletým či pětiletým politickým cyklům uniká.