Sbírka povídek Z první ruky je prvním představením krátkých próz Jeffreyho Eugenidese, který se proslavil spíše jako romanopisec. V povídkách sice najdeme některá autorova oblíbená témata a jedná se o kvalitní literaturu, celkově však zůstávají ve stínu jeho slavnějších románů.
Český čtenář se s dílem Jeffreyho Eugenidese potkává tak nějak na přeskáčku. Zatímco romány Hermafrodit (2002, česky 2009) a Hra o manželství (2011, česky 2012) vyšly jen s drobným zpožděním oproti anglickým originálům, jeho první novela Sebevraždy panen (1993) se dočkala překladu až roku 2013, tedy dlouhých dvacet let od prvního vydání. Podobně se to má s kolekcí deseti povídek Z první ruky (Fresh Complaint, 2017). Pro americké čtenáře je knížka vůbec prvním uceleným výborem Eugenidesovy krátké prózy, českému publiku se pak americký spisovatel řecko-irského původu představuje jako mistr krátkých literárních forem vůbec poprvé.
Originalita a přesnost
Jednotlivé příběhy se klenou přes dvaadvacet let – vracíme se tedy k autorovým tvůrčím začátkům, přitom ale sbírku rámují dvě nové povídky z roku 2017. Eugenidesovým stálým čtenářům tak Z první ruky přináší koncentrované svědectví o vývoji i kontinuitách jeho oblíbených motivů, postav a vyprávěcího stylu. Stejně jako v jeho ceněných románech – Hermafrodit získal Pulitzerovu cenu – i v drobnějších útvarech pulsuje Eugenidesova schopnost vtipné zkratky, stejně jako dar originální a výstižné metafory. Už na počátku jeho tvůrčí dráhy šlo o přesného spisovatele, schopného vetknout textu pečlivě kalibrovanou strukturu, kterou neztrácel ze zřetele ani při rozkošnickém vrstvení a ohýbání ustálených lingvistických obratů. Zůstává otázkou, zda se svého barvitého jazyka bude spisovatel držet i nadále. Podle jeho nedávných prohlášení si totiž doba žádá jasný a konejšivý hlas namísto efektní nápaditosti.
Ve svých vrcholných dílech Eugenides experimentoval s různými druhy vypravěčů – tajemným mužským chórem nebo nestálostí identity. To je případ Hermafrodita, kde ústřední postava vyrůstá jako dívka Calliope, ale vlivem hormonálních změn i osobní volby se nakonec stává mladým mužem Calem. Oproti tomu v nové, titulní povídce Z první ruky nejde ani tak o oslnivé splétání genderových rovin, spíš máme co do činění s empatickým dvojhlasem. Autor vypráví o jedné osudné noci ústy obou účastníků – známého profesora metafyziky ve středním věku a indo-americké středoškolačky.
Ve dvou případech se setkáváme s postavami z Eugenidesových románů. V povídce Letecká pošta zastihneme Mitchella Grammaticuse, jednoho z nápadníků hlavní hrdinky Hry o manželství, v momentu, kdy v důsledku těžké úplavice prožívá kdesi v jihovýchodní Asii kýžené spirituální prozření. V Orakulární vulvě, zřejmě přípravnému textu pro pozdějšího Hermafrodita, zase putuje spolu s hrdinou Dr. Lucem za indonéským kmenem, holdujícím podivuhodným sexuálním praktikám. Poznatky a postoje slovutného sexuologa ohledně fluidní genderové a pohlavní lidské identity se později výrazně promítly do krátké nemocniční epizody oboupohlavní Calliope Stephanidesové.
Sny o oddlužení
V centru Eugenidesova díla vždy stály postavy nezapadající do tradičních vzorců mužnosti – hermafrodit, spirituální požitkář či tajemné sborové „my“ v Sebevraždách panen. Povídky Z první ruky však nechávají promlouvat spíš muže středního věku, které svírá každodenní úzkost. Vzdělané Eugenidesovy hrdiny stravuje vědomí nedostatku – nikdy nepřekonají životní standard svých rodičů, budou živořit v domech, které potřebují rekonstrukci, neschopni splácet úvěry. A co hůř, inteligence ani široký rozhled je neochrání před špatnými rozhodnutími a hloupými přešlapy. Povídky jako Stará hudba nebo Velký experiment poodkrývají americkou fascinaci penězi a až fyzickou bolest z jejich nedostatku. Jak hudebník Rodney, tak básník Kendall fantazírují o šťastných oddlužených zítřcích, ale zároveň jim dochází, že ve Spojených státech získávají navrch hodnoty, s nimiž nemohou a nechtějí držet krok. „Počítalo se vítězství. Moc, svaly, a nebylo-li zbytí, mlžení.“
Navzdory známým rysům a důvěrně blízkému hlasu vypravěče ovšem Z první ruky představuje solidní, nikoliv výjimečný počin. Jeffrey Eugenides je mnohem lepší romanopisec než povídkář. Ačkoliv v kolekci skoro nenajdeme slabé místo, schází tu křehký lyrismus přítomný v Sebevraždách panen, epická šíře Hermafrodita i mladická tesknota Hry o manželství. Jak vyplývá hned z první povídky Stěžovatelky, někdy nám knihy zásadním způsobem vstoupí do života a stanou se našimi trvalými společnicemi. Americký prozaik takové knihy v minulosti bezesporu napsal, leč novinka k nim bohužel – přes svou kvalitu – nepatří.
Autorka je filmová kritička.
Jeffrey Eugenides: Z první ruky. Přeložila Martina Neradová. Host, Brno 2018, 327 stran.