Život v baňce

Ekosféry jako model a laboratoř životního prostředí planety

Myšlenka obyvatelné planety izolované od okolí souvisí s pojetím života jako takového. Historička vědy Sabine Höhler zkoumá kořeny modelování živých systémů a ekologického myšlení. Rozebírá přitom různorodost technovědeckých motivů, důsledky experimentování s uzavřenými ekosférami i to, jak se vztahují ke konceptu existence na Zemi.

Jednoho dne na konci šedesátých let se mikrobiolog Clair Folsome, profesor Havajské univerzity v Honolulu, vypravil na pláž, aby do velké skleněné nádoby nabral vzorek mořské vody a sedimentu z Tichého oceánu. Pevně lahvici uzavřel, postavil ji na parapet a pustil z hlavy; po pár týdnech si ovšem všiml, že směs organismů v prostředí slané vody, vzduchu a minerálů nejenže neuhynula, ale naopak vůčihledně prospívá. Folsome usoudil, že řasy a mikrobi si v nádobě vyměňují živiny, kyslík a oxid uhličitý v dokonale vyváženém a zřejmě i nekonečném cyklu. Životní prostředí v baňce fungovalo coby malý stroj na udržování života, poháněný jen slunečním svitem. Řetěz látkových výměn nepotřeboval nic dalšího a zároveň neprodukoval odpad. Organismy se zkrátka živily jeden ze druhého; konzumovaly, metabolizovaly a reprodukovaly vše, co toto naprosto soběstačné prostředí jako celek může potřebovat k přežití. Folsome ve své hlavní práci The Origin of Life: A Warm Little Pond (Původ života – …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky