Mimésis jako dobrodružství - divadelní zápisník

To nejjednodušší chápání činohry má za to, že jejím základem je reprezentace textu na jevišti. Herec interpretuje, tedy „říká“, co napsal někdo jiný. Klasické divadlo je pak v důsledku toho mylně vnímáno jako imitace, triviální forma reprezentace čili „mimésis“. V neposlední řadě může být divadlo chápáno i jako instituce, která svým konzervativismem brání v rozletu všem, kdo by se rádi vyjadřovali jinak než textem, protože svou náklonností k divákovi, který je většinou pouhým požíračem spektáklu, znesnadňuje vstup nových forem, které pro slovo tolik nehorují.

Pokud by podstatou slov „mimésis“, „reprezentace“ a „imitace“ bylo skutečně opakování, pak by inscenování bylo jen jistým druhem techniky nebo obyčejným předmětem práce, byť nikterak snadné. Jenže Aristoteles, na rozdíl od svých nepříliš zručných vykladačů, nikde přímo nenapsal, že mimésis je nápodoba „něčeho“. Mimésis nelze přeložit pouze na základě …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky