Mrtvý básník musí zemřít

Boj symbolů a mýtů v maďarském politickém prostoru

Jak se může z Endre Adyho, básníka, který zemřel před sto lety, stát úhlavní nepřítel skálopevného mocenského bloku, zvoleného valnou většinou? Už samotný fakt, že si tuto otázku musíme položit, chceme­-li pochopit povahu maďarského kulturního boje, napovídá mnohé o jeho charakteru.

V říjnu 2018 zveřejnil provládní budapešťský deník Magyar Idők (Maďarské časy), letos v únoru přejmenovaný na Magyar Nemzet (Maďarský národ) – podle konzervativního listu se slavnou minulostí, který zanikl loni v dubnu –, ostrý výpad proti jednomu z nejslavnějších maďarských literárních klasiků, básníkovi Endre Adymu, jenž zemřel v lednu 1919. Autor článku Adyho obvinil z toho, že zatímco jiní básníci padli v první světové válce, on se „spolu se svými zednářskými přáteli vyhříval po kavárnách“, a ještě k tomu spatřoval „obnovu maďarského národa ve splynutí s jinou etnickou skupinou, která se tehdy v Uherském království usadila“ – což je narážka na jeden z Adyho textů, v němž se zamýšlí nad vztahem Maďarů a Židů.

Útok na Adyho vyvolal obrovskou vlnu odezvy v pravicových i levicových kruzích: liberální inteligence vyrukovala s heslem „zachraňme Adyho“; provládní novináři a literáti zase tvrdili, že hned není potřeba spláchnout …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky