Umělé mléko

Nad románem Deborah Levyové

Román britské spisovatelky Deborah Levyové Horké mléko, který byl nominován na Man Bookerovu cenu za rok 2016, se snaží být manifestem „ženského psaní“. Přílišnou doslovností i vinou nepovedeného překladu však kniha působí spíše rozpačitým dojmem.

Kritička Erica Wagnerová pro britský Guardian píše, že jazyk Deborah Levyové připomíná ve svém posledním románu svou bohatostí a plasticitiou texty Virginie Woolfové. Horké mléko (Hot Milk, 2016) se podobně jako klasické romány Woolfové K majáku (1927, česky 1965) a Vlny (1931, česky 1997) odehrává u moře a těží z vnitřního prožitku hlavní hrdinky a vypravěčky, pětadvacetileté Sofie, která přijíždí se svou záhadně churavějící matkou na španělskou kliniku. Přirovnání k Woolfové se však krom vnějších styčných bodů jeví být poněkud nadsazené. Tam, kde u ikony modernismu nalezneme cit po rytmus a detail, je u Levyové změť opakujících se symbolů a odkazů ke kanonickému textu feministické kritiky Smích medúzy od Hélène Cixous z roku 1975 (česky v časopisu Aspekt, 1995), z nějž si autorka bere i úvodní citát. Původní text kromě jiného oslavuje sílu ženského vyjádření, podporuje ženy, aby v psaní vyslovily svou tělesnou zkušenost a osvobodily se od mužského falocentrismu. Žena, která …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky