Žijeme v kmenové společnosti

S Györgyem Dragománem o tom, co dlužíme sami sobě

Moc je podle Györgye Dragomána třeba zpochybňovat. Rumunsko­-maďarský spisovatel v rozhovoru mimo jiné uvažuje o podobnosti dětství a diktatury nebo o tom, proč není v souvislosti se současným orbánovským režimem vhodné výraz diktatura používat.

Čtrnáctého října jste se, byť na dálku, zúčastnil demonstrace na Kossuthově náměstí, kde jste spolu s dalšími spisovateli protestoval proti změně zákona, která postihla bezdomovce. Řekl jste, že „pokud se poutníkům na zemi nedostane úcty a svobody, nebudou ji mít ani ti, kteří jim úctu a svobodu vzali“. Co zásadního se vám pojí s bezdomovectvím?

Orwellovo Na dně v Paříži a Londýně. To by si měl přečíst každý. Nejlepší kniha, jakou kdo o bezdomovectví napsal. Jakkoli slovo bezdomovec [v maďarštině doslova „ten bez příbytku“ – pozn. překl.] nerad používám.

 

Proč?

Už jenom slovo příbytek nemám rád. Nevím, proč mi nesedí. Naučil jsem se ho pozdě. Není to moje slovo. Proto jsem raději napsal „poutníci na zemi“.

 

Pokud by nešlo o literaturu, ale normální středeční dopoledne, jaký máte k bezdomovcům vztah?

Jako každý druhý. Někdy si s nimi povídám.

 

Dáváte jim peníze?

Nějaký čas jsem se držel zásady, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky