Vlci v ovčím stádu

Kult násilí a ideologické zmatení v extrémní hudbě

Extrémní hudební subkultury jako black metal, ale také industrial a noise často pracují s kontroverzními tématy či symbolikou, aby se tak vymezily vůči jiným žánrům i společnosti. Prvky vyjadřující absolutní negaci přitom přebírají i z nacismu. Jak ukazuje několik příkladů z české scény, hranice mezi uměleckou stylizací a neonacistickými postoji je leckdy nejasná.

Cestou podél chatařské kolonie míjíme hřbitov domácích mazlíčků a v podzimní noci nás už z dálky vábí rudě nasvícená zřícenina kaple. Musíme dávat pozor, kam šlapeme, abychom nespadli do některého z neoznačených hrobů. Jsme na jednom z nejtemnějších míst v Praze – bohnickém hřbitově bláznů nedaleko psychia­­trické léčebny. Před kaplí je improvizovaný bar z bas od piva, u kterého postávají fanoušci hardcoru i gotici v dlouhých kabátech, připomínající mstitele Vránu ze stejnojmenného komiksu. Potom útržky hovorů a poslušné vrčení generátoru pročísne kytarový riff a členové kapely Bahratal s warpainty na obličejích spustí svůj válečný stroj – jejich panzerfausty jsou směsicí osmdesátkového black metalu, thrashe a noise punku. „Krvácí jak píča Matky Boží,“ řve zpěvák a basák kreslí ve vzduchu obrácený krucifix.

 

Riziko stylu

Sérii ilegálních koncertů po hřbitovech pojmenovali Bahratal „Triumf vůle“ – podle nacistického …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky