Bílá tíseň

O ústecké umělecké scéně

Umělecká scéna v Ústí nad Labem zažívá od devadesátých let pozoruhodný vzestup. Rozvíjejí se zde především nové podoby konceptuálního umění. Tvůrci často reagují na industriální ráz prostředí, do něhož intervenují. Také se ale opírají o klasické galerijní instituce a vysokoškolské zázemí.

Ústí nad Labem představuje perspektivní lokalitu nejen díky strategické poloze na trase Berlín–Drážďany–Praha, ale také – alespoň pro někoho – s ohledem na umělecký potenciál, jímž toto město oplývá. Samozřejmě, Ústí není Praha, přesto zde však umělci mají mnoho příležitostí, jak prezentovat svoji tvorbu. Skoro se zdá, jako by právě nerozsáhlost a sevřenost místní umělecké scény vedly galerijní instituce k originalitě a potřebě se vzájemně odlišit.

 

Perifernost a nezávislost

Koncem minulého století bylo české umělecké školství na vzestupu, což vedlo ke vzniku či posílení uměleckých center, jež mohla zdárně konkurovat pražskému dění kolem Akademie výtvarných umění a Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Takové centrum vzniklo v Ostravě, anebo právě v Ústí nad Labem. Ústecká scéna se začala formovat hluboko v devadesátých letech, přičemž vychází z neokonceptuálního myšlení, ale také z nezlomné touhy po změně. Dalším vlivným faktorem je pochopitelně …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky