Folkové přepisování paměti

Normalizační festival Přemysla Houdy

Kniha Normalizační festival navazuje na Houdovo zkoumání československého folku, je ale také příspěvkem k dějinám normalizace. Boj o její interpretaci mezi zastánci teorie totalitarismu a revizionisty sice v průběhu poslední dekády poněkud zeslábl, autorovi se ho však povedlo zpochybněním postsocialistických korekcí paměti opět rozdmýchat.

Folková hudba, příběhy jejích protagonistů a především její poměr k politice a komunistickému režimu poutají zájem historika Přemysla Houdy již několik let. Před více než deseti lety zmapoval v knize Šafrán (2008) osudy stejnojmenného písničkářského sdružení a politický kontext československého folku analyzoval v monografii Intelektuální protest, nebo masová zábava? (2014). Ve své nejnovější práci vytěžil i některé z předcházejících výzkumů, jeho monografie má ovšem daleko polemičtější interpretační náboj nežli předcházející publikace. Ačkoli je folková hudba stále jejím hlavním námětem, Houdovým cílem je tentokrát spíš příspěvek ke stále neuzavřené a příležitostně i velmi vyhrocené debatě o období takzvané normalizace. Ta je podle něj mylně chápána skrze schematickou mřížku binární opozice mezi represivním státním aparátem a „ostrůvky svobody“, k nimž bývá počítána folková scéna. Iluzivnost této hranice se snaží historik ukázat na konkrétních příbězích organizátorů …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky