Dějiny násilí

Hledání hranic lidskosti

Kniha Jaromíra Mrňky Limity lidskosti se věnuje případům kolektivního násilí na českém území v letech 1944 až 1946. Zahrnuje tedy jak násilí páchané nacisty, tak poválečné retribuční akce Čechů a Slováků namířené proti německému obyvatelstvu. Na podoby této agrese rádi zapomínáme i pětasedmdesát let po válce.

Druhá světová válka se stala předmětem ideo­logických sporů záhy po skončení válečných operací. Vedly se o to, kdo nejvíc trpěl, kdo se nejvíc zasloužil o porážku nacismu, i o tom, koho počítat mezi poražené, a tudíž mezi viníky. I to bylo totiž nejasné: namísto horthyovského Maďarského království tu byla lidově demokratická Maďarská republika, Rakousko bylo prohlášeno za první Hitlerovu oběť a východní Němci zase podle známého vtipu přece u Stalingradu stříleli do vzduchu. Dnes je naživu už jen hrstka přímých účastníků války. Přesto zmíněné spory nezmizely, naopak se – po dočasném klidu, jenž nastal s pádem SSSR – rozhořely znovu, jen abstraktnější a instrumentalizovanější. U nás se jedná zejména o otázku násilí páchaného během vyhánění a odsunu na českých Němcích. A právě posouvání hranic přípustného násilí v letech 1944 až 1946 se věnuje kniha Jaromíra Mrňky Limity lidskosti.

 

Specialisté na násilí

Oproti jiným evropským zemím byl protektorát …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky