Mimo pátou kolonu

Německý antifašismus v Československu

Když se mluví o československém druhoválečném odboji, často se zapomíná, že jeho nedílnou součástí byli i němečtí antifašisté. Většina skupin operovala na území Sudet, přičemž vedení působilo v exilu. Sudetští bojovníci proti nacismu nezřídka končili na popravištích a ti, kteří válku přežili, byli až na výjimky nuceni Československo opustit.

Letos uplyne patnáct let od chvíle, kdy se česká vláda pod vedením Jiřího Paroubka rozhodla omluvit sudetoněmeckým antifašistům za poválečné příkoří. Jakkoli měli být před vysídlením chráněni, i oni se stali terčem dobového šovinismu, kdy jasně artikulovaným cílem vládních představitelů nebylo potrestat konkrétní viníky, ale celý národ a využít historické příležitosti k tomu, aby se stát očistil od etnicky nepohodlných občanů. Z více než sta tisíc sudetských Němců, kterým se po válce podařilo získat legitimaci aktivního antifašisty, jich tak nakonec většina zvolila odchod a v Československu jich zůstalo jen několik tisíc.

 

Odpor zleva

Odbojová činnost sudetských Němců byla po Mnichovu formována několika faktory. Především je třeba zmínit podporu Sudetoněmecké strany (SdP), které se před válkou podařilo sjednotit velkou část dříve politicky i třídně rozdělené sudetské společnosti, jež byla i z důvodu struktury místního průmyslu silně zasažena hospodářskou krizí. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky